Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 56

Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé seděli jednou zrána s její matkou a sestrami v jídelně, když tu zaslechli pod okny hrčení kol a viděli, že u vchodu zastavuje čtyřspřeží.

Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz nepřipadal povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně a nepoznávali ani kočár, ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož však bylo zřejmé, že k nim někdo jede, vyzval okamžitě Bingley slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli dotěrnému vetřelci a šli se raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a zbylé tři dámy byly vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely a návštěva nevstoupila. Byla to lady Catherine de Bourghová.

Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak v tomto případě předčila skutečnost veškerá očekávání - a paní Bennetová s Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry jako Elizabeth. Lady Catherine vplula do místnosti způsobem ještě majestátnějším než obvykle, odpověděla na Elizabethin pozdrav nepatrným přikývnutím a beze slova se usadila. Elizabeth zašeptala matce, kdo to přichází, když se Její Jasnost objevila na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit se s přítomnými.

Paní Bennetová se dosud nevzpamatovala z ohromení, avšak lichotilo jí, že má tak vznešenou návštěvu, a proto ji přivítala s vybranou zdvořilostí. Dáma chvíli seděla mlčky a pak prohodila velmi přezíravě k Elizabeth:

"Doufám, že jste zdráva, slečno Bennetová. Tato dáma je zřejmě vaše matka, ne?"

Elizabeth odvětila s nejvyšší možnou stručností, že ano.

"A tohle je asi některá z vašich sester?"

"Ano, Vaše Jasnosti," ujala se slova paní Bennetová, přešťastná, že si popovídá s lady Catherine. "To je naše předposlední dcerka: nejmladší se nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde s mládencem, jenž asi brzo bude patřit do rodiny."

"Máte tu velice malý park," opáčila lady Catherine p0 krátké odmlce.

"S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak ujišťuji vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama Lucase."

"Tohle je nešikovně položený salón, jak tu můžete v létě odpoledne vydržet, vždyť okna vedou přímo na západ!"

Paní Bennetová ji ujistila, že tu po obědě nikdy nesedávají, a dodala:

"Dovolte, Vaše Jasnosti, abych se vás pozeptala, jak se daří panu Collinsovi a jeho choti?"

"Dobře, viděla jsem je předevčírem večer."

Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Charlotty, neboť v tom viděla jediné možné vysvětlení její návštěvy. Žádný dopis se však neobjevil, a tak si lámala hlavu dál. Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti občerstvení, avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou zdvořilostí odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth:

"Zdá se, že máte tamhle za trávníkem docela slušné keře, slečno Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá a doprovodila mě."

"Jen jdi, děvenko, a proveď její Jasnost po cestičkách. Snad by sejí (...)

(......)