Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 7

Majetek pana Benneta pozůstával téměř výlučně ze statku vynášejícího dva tisíce liber ročně; na neštěstí pro jeho dcery měl však podle poslední vůle připadnout vzdálenému příbuznému, neboť manželé Bennetovi neměli dědice mužského pohlaví; panino věno sice víc než dostatečně odpovídalo jejímu společenskému nivo, sotva však mohlo vyvážit nevýhodné ustanovení, týkající se vlastnictví manželova. Její otec býval advokátem v Merytonu a odkázal jí čtyři tisíce liber.

Měla sestru, a ta se provdala za otcova koncipienta Philipse, který po něm převzal kancelář, a bratra, jenž vlastnil váženou obchodní firmu v Londýně.

Víska Longbourn ležela asi míli za Merytonem, což bylo pro slečny Bennetovy velmi příhodné; třikrát čtyřikrát za týden zatoužily vypravit se tam a složit poklonu paní tetince i modistce sídlící přes ulici. Se zvláštní horlivostí plnily tuto povinnost obě nejmladší dcery, Lydia a Catherine: byly mnohem naivnější než jejich sestry, a když se nic lepšího nenaskytlo, stačila vycházka do Merytonu, aby se dopoledne zabavily a večer měly o čem povídat; třebaže venkov neoplýval zajímavostmi, u tetinky se vždycky dozvěděly něco nového. V současné době však měly postaráno jak o novinky, tak o spokojenost, neboť do kraje nedávno přitáhl pluk vojenské domobrany, měl se tu zdržet přes zimu a v Merytonu se usídlil štáb. Návštěvy u paní Philipsové se nyní staly zdrojem vysoce zajímavých zpráv. Denně obohacovaly slečny své vědomosti o jména i postavení dalších důstojníků. Nebylo už tajemstvím, kde se kdo ubytoval, a zanedlouho se počaly seznamovat s důstojníky osobně. Pan Philips je všechny po řadě navštívil a tímto činem odkryl svým neteřím pramen dosud nepoznaného štěstí. Nebavily se o ničem než o důstojnících, a ožilá-li paní Bennetová nápadně při sebemenší zmínce o velkém jmění pana Bingleyho, pak v očích jejích dcer nestálo za pozornost ve srovnání s nárameníky praporčíků.

Pan Bennet vyslechl jednou odpoledne jejich výlevy na toto téma a pak přísně poznamenal:

"Z vašeho breptání jsem pochopil pouze jedno: že jste největší husy široko daleko. Měl jsem ten dojem už delší dobu, ale teď se mi potvrdil."

Catherine se zarazila a mlčela, avšak Lydia si z toho vůbec nic nedělala, vykládala dál nadšeně o kapitánu Carterovi, a že by ho během dneška velice ráda spatřila, neboť odjíždí zítra ráno do Londýna.

"Udivuje mě, milý choti," pravila paní Bennetová, "že dokážete jen tak beze všeho prohlásit své děti za husy. Kdybych chtěla nějaké děti urážet, zajisté bych si k tomu nezvolila ty své.""Jsou-li mé děti hloupé, pak to doufám dokážu po pravdě posoudit."

"Ano - naše děvčata však jsou náhodou všechna chytrá."

"Lichotím si, že toto je jediný bod, v němž se naše názory rozcházejí. Doufal jsem, že se shodneme ve všem všudy, avšak v této věci s vámi nemohu souhlasit, neboť pokládám obě naše mladší dcery za neobyčejně pošetilé."

"Nemůžete po takových děvčatech žádat, drahý manželi, aby měla ten rozum co jejich otec a matka. (...)

(......)