Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

28. kapitola

Uběhly tři čtyři dny a Elinor ani jednou nezalitovala, že se obrátila na matku, protože Willoughby nepřišel ani nenapsal. Někdy v té době slíbily dívky doprovodit lady Middletonovou večer do společnosti, kam se paní Jenningsová nemohla dostavit, neboť jí bylo třeba u mladší dcery. Marianna, úplně bez nálady, se chystala na ten večírek, jako by jí bylo všechno lhostejné: jak bude vypadat, a jestli vůbec půjde nebo zůstane. Po čaji zůstala sedět v salónu u krbu, než lady Middletonová přijede, ani jednou nevstala, ba ani se v křesle nepohnula, zabraná v myšlenkách sestru ani nevnímala, a když jim lokaj přišel oznámit, že na ně kočár lady Middletonové čeká u dveří, trhla sebou, jako by jí bylo vypadlo z hlavy, že někam jedou.

Na místo určení přijely v daném čase, a jakmile to šňůra předjíždějících kočárů umožnila, sestoupily, vyšly po schodišti, slyšely svá jména hlasitě a zřetelně ohlašovaná od jednoho stanoviště k druhému, až vešly do nádherně osvětleného salónu, kde se to hemžilo hosty a bylo nesnesitelně horko. Když učinily zadost zdvořilosti a vysekly pukrle paní domu, směly se vmísit mezi přítomné a užívat si svého dílu horka a nepohodlí, které se jejich přítomností nutně násobily. Po krátké chvíli, kdy si toho mnoho neřekly, natož aby dělaly něco jiného, šla si lady Middletonová zahrát kasino, a jelikož se Marianně nechtělo procházet po sále a měly s Elinor to štěstí, že uviděly dvě volné židle, usadily se poblíž hracích stolků.

Setrvaly tam malou chviličku, když tu Elinor postřehla, že pár kroků od nich stojí Willoughby, zabrán v živý rozhovor s jakousi velmi elegantní mladou dámou. Hned nato ji zpozoroval i on, okamžitě se uklonil, ale nepromluvil na ni, ani se nepokusil přistoupit k Marianně, ačkoli ji musel také zahlédnout, a dál se bavil se zmíněnou dámou. Elinor se bezděčně obrátila k Marianně, aby zjistila, je-li to možné, že nic neví. V tom okamžiku ho ale spatřila, celá se štěstím rozzářila a byla by se k němu okamžitě rozběhla, kdyby ji sestra nezadržela.

„Pane na nebi?“ zvolala, „je zde – je zde – ach, proč se na mne nepodívá? Cožpak s ním nemohu promluvit?“

„Proboha tě prosím, uklidni se,“ naléhala Elinor, „přece nechceš, aby všichni v sále viděli, co prožíváš. Možná že tě ještě nespatřil.“

Tomu ale sama nevěřila, a uklidnit se v takové chvíli Marianna nejen nebyla s to, ale ani nechtěla. Prožívala muka nedočkavosti a bylo to na ní znát od hlavy až k patě.

Konečně se otočil a na obě se zahleděl; Marianna povstala, něžně ho zavolala jménem a vztáhla k němu ruce. Přešel k nim a překotně se zeptal spíš Elinor, jako by Marianně nechtěl pohlédnout do tváře a záměrně nevnímal její gesto, zdali se paní Dashwoodové daří dobře, a jak dlouho jsou už zde ve městě. Elinor takové oslovení úplně vzalo dech a nezmohla se na odpověď. Sestra však dala svým pocitům průchod bez zábran. Tváře jí znachověly a v hlubokém rozrušení zvolala: „Proboha, Willoughby, co to má znamenat? Nedostal jste mé listy? To mi (...)

(......)