Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

ROZUM A CIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

30. kapitola

Jen se paní Jenningsová vrátila, hned běžela k dívkám do pokoje, ani nečekala, až se jí na zaklepání dostane odpovědi, a vstoupila do dveří s výrazem nelíčené starosti na tváři.

„Jak je vám, děvenko?“ zeptala se soucitně Marianny, ta se však beze slova odvrátila ke zdi.

„Jak to snáší, slečno Elinor? – Chudinka malá, nevypadá dobře. – Ani se tomu nedivím. Prý se bude ženit co nevidět – to je mi kus chlapa špatného! Ten to má u mě rozlité. Vykládala mi to před půlhodinou paní Taylorová, a ta to má od nejlepší přítelkyně slečny Greyové, jinak bych jí to nevěřila. Div jsem se neskácela. Povídám jí na to:, Já vám k tomu řeknu jen jedno: jestli je to pravda, tak se vůči jisté mladé dámě, kterou dobře znám, zachoval jako ničema, a z celého srdce mu přeju, aby mu manželka udělala ze života peklo.‘ A to taky tvrdit nepřestanu, holčičko, na to se spolehněte. Takhle si muži počínat nemají, to tvrdím já, a jestli se s ním ještě někdy potkám, tak ode mne uslyší, co si nedá za rámeček. Ale všecko zlé je pro něco dobré, drahá slečno Marianno! Není to jediný žádoucí mladík na světě, a vy s vaší hezkou tvářičkou nebudete mít nikdy nedostatek nápadníků. Chudinka zlatá! Nebudu ji vyrušovat, radši ať se vypláče, to jí pomůže. Naštěstí přijdou večer Parryovi a Sandersovi, tak bude mít o zábavu postaráno.“

Nato se po špičkách odplížila z pokoje, jako by hlučné kroky mohly její mladé chráněnce ještě přitížit. Marianna se k sestřině údivu rozhodla, že poobědvá s nimi v jídelně. Elinor jí to dokonce rozmlouvala. Marianna ale odmítla, prý sejde dolů, ať ten rozruch kolem ní trochu opadne. Elinor byla ráda, že u ní prozatím převládly takové úvahy, i když nevěřila, že u oběda vydrží až do konce, a proto dál nic nenamítala. Upravila Marianně na posteli šaty, jak to šlo, a byla připravena doprovodit ji do jídelny, až je zavolají.

Marianna sice vypadala uboze, když zasedla ke stolu, ale snědla víc a byla klidnější, než sestra čekala. Nepokoušela se promluvit a naštěstí nevnímala polovinu dobře míněných, ale neuvážených starostlivých řečí paní Jenningsové, jinak by se asi sotva byla dokázala ovládnout, seděla mlčky, zabrána do vlastních úvah, a nevšímala si, co se kolem ní děje.

Elinor oceňovala laskavost paní Jenningsové, přestože se neprojevovala vždy ohleduplně a někdy působila až komicky, vděčně a zdvořile jí odpovídala za sestru, která toho sama nebyla schopna. Dobrotivá dáma, když viděla, jak je Marianna nešťastná, usoudila, že musí být zahrnuta vším, co by ji mohlo trochu potěšit. Chovala se k ní proto jako shovívavá milující matka k oblíbenému dítěti, které je doma poslední den na prázdninách. Marianna dostala nejpohodlnější křeslo u krbu, nabízely se jí všechny lahůdky, co dům skýtal, a hostitelka jí pro rozptýlení vypravovala všechny novinky, které se toho dne dozvěděla. Kdyby Elinor při pohledu na sestřin smutný obličej nepřešel všechen humor, byla by se nad úsilím paní Jenningsové vyléčit nešťastnou lásku brzlíkem podle (...)

(......)