Jane Austenová
překlad: Tomáš Tulinger

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HENRY A ELIZA

Tento román věnuje nejoddanější ponížená služebnice – autorka – slečně Cooperové.

Když Sir George a lady Harcourtová dohlíželi na práci sušičů sena, odměňovali píli některých z nich souhlasnými úsměvy a zahálku jiných ranami holí. Pojednou si povšimli, že pod kupkou sena leží schovaná krásná mladá dívka, jíž není více než tři měsíce.

Byli tak dojati pohledem na její půvabnou, okouzlující tvář a potěšeni jejími dětskými, leč ráznými odpověďmi na spoustu otázek, které jí kladly, že se rozhodli vzít ji s sebou domů. Jelikož neměli vlastní děti, vychovávali ji s láskou a nelitovali ani vynaložených peněz.

Sami byli ctnostní, a tak v ní především chtěli probudit lásku k ctnosti a nenávist k neřesti, což se jim podařilo (ovšem i sama Eliza k tomu měla přirozený sklon). Když dospěla, rozdávala radost na potkání.

Lady Harcourtová ji milovala, Sir George ji zbožňoval a v celém světě sklízela jen obdiv, takže žila šťastně až do doby, kdy dovršila osmnáct let věku. Tehdy byla jednoho dne náhodou přistižena, když kradla padesátilibrovou bankovku, a její nelidští dobrodinci ji vykázali z domu. Taková změna by pro někoho, kdo by neměl tak vznešenou a ušlechtilou duši jako Eliza, znamenala jistou smrt, ale ona – dobře si vědoma vlastní dokonalosti – si krátila čas tím, že usedla pod strom a začala skládat následující píseň, již také rovnou zpívala:

 

 Vím, že mé čekají nástrahy osudu,
 bez cizí pomoci sama je odbudu.
 Mé srdce nakonec zaplesá radostí,
 nikdy se nevydám po cestě nectností.
 

 

Zpívala a přemýšlela o příjemných věcech několik hodin a potom vstala a vydala se do M., trhového městečka, kde její nejdůvěrnější přítelkyně provozovala restauraci U červeného lva.

Bez otálení zašla za přítelkyní, dopodrobna jí vylíčila své neštěstí a řekla, že by se ráda dostala do nějaké rodiny, která by ji mohla přijmout jako skromnou společnici.

Paní Wilsonová byla nejlaskavější stvoření na zemi, a jakmile zaslechla Elizino přání, zasedla za bar a napsala dopis následujícího znění pro vévodkyni z E, ženu, jíž si vážila nejvíce ze všech:

„Pro vévodkyni z E:

Žádám Vás tímto, zdali byste přijala do rodiny mladou dámu vynikající pověsti, která by dala přednost Vaší společnosti před nástupem do služby. (Nastoupit do služby bylo poněkud méně noblesní než se stát společnicí urozené dámy.) Neváhejte, prosím, a přijměte ji k sobě.

Vaše Sarah Wilsonová.“

Vévodkyně by za paní Wilsonovou jela až na kraj světa, a tak se zaradovala nad možností vyhovět jí. Proto okamžitě po obdržení dopisu vyrazila do Červeného lva, kam dojela ještě téhož večera.

Vévodkyni z F. bylo pětačtyřicet a půl, byla velmi vášnivou a oddanou přítelkyní, ovšem pokud někoho nenáviděla, činila tak také z celého srdce. Byla vdovou a měla jedinou dceru, která se právě chystala vdát za mladého muže s obrovským jměním.

Vévodkyně poprvé spatřila naši hrdinku až v okamžiku, kdy se jí vrhla kolem krku. Hned prohlásila, že je z ní nadšená a že se (...)

(......)