Jindřich Šimon Baar

HANÝŽKA A MARTÍNEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV.

S novinkami jako by se nad Klenčím pytel roztrhl. Neminulo teď takřka ani jediného dne, aby nějaká zpráva nezčeřila hladinu tichého jindy městečka.

Když se Králová po čtvrté hodině vrátila z chodovské hyjty, zarazila se hned ve vratech, jakmile spatřila na dvoře saně.

Už jsou doma," kmitlo se jí hlavou a současně pocítila v srdci radost i žalost.

"Mámo, paní komisarova vás pěkně pozdravuje a máte k ní brzy přijít na hyjtu," vyběhla proti ní Hanýžka už oblečená ve všedních šatečkách, ale celá rozzářená a rozjásaná.

Také Král vystrčil hlavu z řezárny, a když spatřil ženu, zasmál se na ni škádlivě: "Já myslil, žes utekla."

Zasloužil bys to," zamračila se Marjánka, ale hned také radost prosvitla tím mrakem: "Našli jste klíč?"

Táta ho hned našel v mařtali na poličce a pekáč jitrnic v troubě také," vysvětlovala Hanýžka a už brala matce z náručí malou Pepku, která se třepala v teplém salupu jako rybička a natahovala ručky po Hanýžce.

"Tak je dobře," oddychla si hospodyně a vesele kráčela dovnitř a počala se odstrojovat.

"Mámo, to jsem vám viděla krásu," vytrysklo náhle z Hanýžky, jejíž srdéčko bylo přeplněno silnými dojmy, ze je déle už nemohla v sobě zadržeti, "ve všech pokojích mají tam na stěnách i na stropě vymalované růže a květy, krásnou lampu, svícny žluté jako v kostele, podušky bílé, židličky takové měkké jako peřím vycpané a takovou houpací pohovku, když na ni sedne, sama vyhoupne do výšky."

"Snad jsi se tam nehoupala, nešťastné dítě," lekla se Králová.

Houpala, Bohdanka řekla, že smíme, a Jaroslávek také."

Tys mi tam asi dělala hanbu, ty divochu, ty-"

Ale Hanýžka jako by neslyšela, hned za tepla se zpovídala dál: "Bohdanka má bolavý krček, dělají se jí boule na něm, ale neleží v postýlce, má krásné hračky a dala mi panenku, podívejte se," vzala matku za ruku a vedla ji k oknu.

"Jéjej, ta je pěkná!" spráskla ručičky překvapením malá Marjánka, ba i nejmenší Pepka natahovala se k ní. "To víš, tobě ji zrovna dám do ruky, to by z ní hnedle lítaly hadry, tu si schováme, a až budeš velká, potom si s ní budeš hrát," vykládala rozšafně Hanýžka malé sestřičce a hned už zas vyprávěla: "Potom se vrátili ze školy Hynek s Karlíkem a paní komisarova nám všechněm dala k svačině něco tak dobrého, co jste, mámo, jistě jaktěživa nejedla."

Copak to asi bylo? Snad ti to nechutnalo ještě lip než káva?"

"Tisíckrát!" vykřikla Hanýžka pohrdavě, "káva se tomu dobrému jídlu nemůže ani rovnat. A víte, jak se to jmenovalo?"

Jak bych mohla vědět!" zasmála se selka.

"Hynek mi to řekl a já jsem si to říkala celou cestu, abych to nezapomněla a mohla vám to povědět: pili jsme čo-ko-lá-du." Tím dostoupilo vyprávění malé chlubilky vrcholu, odmlčela se a zahleděla se na matku.

"Ne, to jsem opravdu nikdy ještě nepila," přisvědčila jí ochotně matka, "a jak vidíš, jsem také živa. Nesmíš být mlsná; páni mají panskou, sedláci selskou stravu a běda, žije-li pán jako sedlák anebo sedlák jako pán. Ty bys se, jak vidím, lehko (...)

(......)