Jindřich Šimon Baar

OSMAČTYŘICÁTNÍCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Cajkmistr Andreas Zippner nesedí za stavem, nehází člunkem, ale stojí u okna a dívá se, jak sedláci s pilou na provaze a se sekerou v ruce kráčejí k lůsům. Vidí jenom ty, kteří musejí jít po kopci vzhůru, ježto jejich lůsy táhnou se v řadě nad silnicí ke stoupě. Zahořík, Motl, Brychta, Barvíř, Koudelka trousí se chalupami a s každým jde buď jeho pacholek, nebo děvka, tkadlec tuší, ostatní sedláci že v té chvíli pospíchají přes trávníky zadem k Brti a nad Šimanovic mlýn, a užírá se zlostí.

„Co dělá pan amtsasesor Hop?“ táže se v duchu sama sebe a pociťuje hořké zklamání. Slíbil přece, že pomstí, strašně pomstí neslýchanou potupu, jež se stala slečnám o prvním máji. Zippner sám na vlastní oči viděl, jak zbledl, jak se zamračil, vykřikl a zahrozil: „Teď je míra dovršena! Teď se podívají, jak s nimi zatočím!“ Zrovna hořel hněvem, takže se tkadlec právem domníval, jaká bouře se snese nad Klenčím hned druhého dne. Zatím však míjí den po dni, sedláci stávají se zpupnějšími, včera vyloučili chalupnický dobytek ze stáda, zakázali trávničkám žíti trávu na selské půdě, až se z toho strhla v hospodě u Bouďáka hádka mezi městskou radou a kravičkáři, a dnes si vyšlapují s pilami a sekerami do lůsů, jako by jim vrchní úřad nebyl zakázal vstup do lesa vůbec.

„Ani bičiště tam nesmějí uříznout bez našeho svolení,“ rozkřikl se náhle cajkmistr, až se lekl jeho tovaryš za druhým stavem i učedník, jenž točil sukadlem a navíjel cívky.

„Kampak zas letíš,“ optala se muže mrzutě Zippnerka, když se hnal v šosatém kabátě přes síň, a ani nečekajíc na odpověď, spustila na celé kolo: „Čert nám byl dlužen tu tvoji hodnost v městské radě. Budeš pomalu víc na radnici než doma za stavem. Místo cajku pleteš nám jen samou hanbu, různice a hádky. Kdyby sis hleděl svého!“

Tkadlec konce ani nevyslechl a jako na křídlech letěl po kopci dolů. „Sedlákům to zakázat, do Kouta poslat udání, vyžádat si pomoc a ochranu, napsat stížnost třeba přímo krajskému úřadu,“ jako blesky křižují se mu hlavou plány a hrozby, pomstychtivost jako jed rozlévá se mu všemi žilami, a být to tak v jeho moci, jistě by smetl s povrchu zemského všecky grunty, podél nichž právě kráčel.

Mezitím sedláci blížili se k lůsům.

„Kácet, sekat, hrabat a vozit jako dřív, aby se právo nepropáslo,“ zněla jim v uších rada mrákovského rychtáře Konopy i městského písaře Holuba, který jim napsal ostré ohražení krajskému soudu v Klatovech proti zvůli vrchnostenského úřadu. Ta rada zvonila jim v uších a Klika cestou přes Moček hlasitě ji vykřikoval, když se Smolík bojácně ozval, co asi městská rada, nepošle-li Kodrdu anebo obecního hajného, aby je z lůsů vyhnal?

„To by se mohli opovážit,“ napřáhl sekeru divoký Klika, jenom Král, který s děvkou Bárou šel poslední, ani se neozval, ač právě po něm ohlédl se soused Smolík, co tomu řekne. Jeho srdce od včerejšího večera bylo měkce, smířlivě naladěno, a bránil se proto každému pomyšlení na nový svár anebo hádku. Šel klidně a rozzářené zraky upíral na svůj (...)

(......)