<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Richard Bach
překlad: Sylva Daníčková

NIKDO NENÍ DALEKO
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -40% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

   1    

 

   Rae! Díky za pozvání k oslavě Tvých narozenin. Mezi naším a Vaším domovem leží tisíc mil, a tak se vydávám na cestu jen proto, že pozdravit Rae, to je přece důvod! Už se nemohu dočkat, abych u Tebe byl.

   Začal jsem cestu v srdci kolibříka, kterého jsme spolu kdysi potkali. Byl přátelský jako vždycky, ale když jsem mu pověděl, že malá Rae vyrostla a že jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin, zarazil se. Letěli jsme dál tiše a kolibřík nakonec řekl: "Moc tomu, cos' říkal, nerozumím, ale že jdeš na oslavu narozenin, tomu už nerozumím vůbec."

   "Samozřejmě, že jdu na oslavu narozenin," řekl jsem. "Co je na tom divného?" Kolibřík mlčel a když jsme dorazili k místu, kde bydlí sova, řekl: "Myslíš, že vzdálenost může dělit přátele? Když chceš být s Rae, nejsi už vlastně s ní?"

   "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin," řekl jsem sově. Bylo mi divné říkat jdu potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem, ale řekl jsem to, aby sova chápala, oč běží. I ona letěla dlouho tiše. Bylo to přátelské ticho, ale když mě bezpečně donesla k místu, kde hnízdí orel, řekla: "Moc tomu, cos' říkal, nerozumím, ale proč říkáš své přítelkyni malá, tomu už nerozumím vůbec."

   "Je přece malá," řekl jsem. "Není ještě dospělá. Co je na tom divného?" Sova se na mne podívala hlubokýma jantarovýma očima, usmála se a potom řekla: "Zamysli se nad tím."

   "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin," řekl jsem orlovi. Bylo mi divné říkat jdu a malá potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem a sovou, ale řekl jsem to, aby orel pochopil, oč běží. Letěli jsme nad hřebeny hor, nadnášeni horským větrem. Konečně orel řekl: "Moc tomu, cos' říkal, nerozumím, ale cos' myslel slovem narozeniny, tomu už nerozumím vůbec."

   "Samozřejmě, že narozeniny," řekl jsem. "Oslavíme hodinu, v níž Rae začala být, hodinu, až do které nebyla. Co je na tom divného?" Orel se obrátil mocným záběrem křídel kolmo dolů a pomalu začal přistávat v písku pouště. "Myslíš opravdu, že je nějaká hodina, ve které život Rae začal? Nezdá se ti, že její život byl dávno předtím, než vůbec nastal čas?"

   "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin," řekl jsem sokolovi. Bylo mi divné říkat jdu a malá a narozeniny potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem, se sovou a s orlem. Ale řekl jsem to, aby sokol pochopil, oč běží. Pod námi se do všech stran rozkládala poušť a sokol konečně řekl: "Víš, moc tomu, cos' říkal, nerozumím, ale že malá Rae vyrostla, tomu už nerozumím vůbec."

   "Samozřejmě, že Rae vyrostla," řekl jsem. "O rok se přiblížila dospělosti a vzdálila se o rok dětství. Co je na tom divného?" Sokol konečně dosedl na prázdnou pláž: "O rok se vzdálila dětství? Tomu bych ještě neříkal dospělost." A vznesl se do vzduchu a byl pryč.

   O rackovi jsem věděl, že je velmi moudrý. Když jsme spolu letěli, pečlivě jsem hledal a vážil slova, aby bylo jasné, že jsem se poučil, až zase začnu mluvit. "Racku," řekl jsem konečně, "proč se mnou letíš k Rae, když víš, že jsem už vlastně u ní?"

   Racek kroužil nad mořem, nad kopci, nad ulicemi, až lehce přistál na hřebeni Vaší střechy. "Protože je důležité," řekl, "abys tuhle pravdu poznal. Dokud ji nepoznáš, dokud ji opravdu nepochopíš, můžeš ji projevovat jen částečně, s vnější pomocí strojů nebo lidí nebo ptáků. Ale pamatuj si, že pravda není o to méně pravdou, když ji lidé neznají." A odletěl.

   A teď je čas, abych rozbalil svůj dárek. Tretky z kovu nebo ze skla rychle omrzí a člověk je pak odloží. Mám pro tebe něco lepšího.

   Je to prstýnek. Září zvláštním světlem a nikdo na světě Ti ho nemůže vzít; nic ho nemůže zničit. Jsi jediný člověk, který ho vidí, jako já byl jediný, kdo ho viděl, dokud patřil mně.

   Ten prstýnek ti dá zvláštní sílu. Až ho budeš mít na prstě, vzneseš se, vzlétneš na křídlech ptáků, kteří v té chvíli nad Tebou proletí, uvidíš jejich zlatýma očima, ucítíš vítr, který proniká jejich hebkým peřím, poznáš, co je to za radost, vydat se na cestu nad světem a nad jeho starostmi. Zůstaneš pod oblohou jak dlouho budeš chtít, strávíš tam celou noc i východ slunce a až ucítíš, že se vracíš dolů, budou otázky, které jsi měla, zodpovězeny, tvoje úzkosti se rozplynou.

   Jako každá věc, které se nelze dotknout a kterou nelze vidět očima, bude i Tvůj dárek tím mocnější, čím více ho budeš užívat. Zprvu to možná bude jen venku, při pohledu na letící ptáky, se kterými se vydáš na cestu. Ale později, budeš-li dárek užívat správně, poletíš i s ptáky, které není vidět, a nakonec poznáš, že nepotřebuješ ani prstýnek, ani ptáky, aby ses vznesla a letěla tichým prostorem nad mraky.

   Až ta chvíle nastane, musíš darovat prstýnek někomu, o kom víš, že ho bude správně užívat. Někomu, kdo ví, že jediné, co stojí za to, je z pravdy a z radosti, nikoli z kovu nebo ze skla.

   Rae, dnešní den, poslední den v roce, je ničemu nepodobná slavnost, na které jsem s Tebou a kde Tě naučím, čemu já sám se naučil od svých přátel ptáků. Nemusím za tebou jít, už u Tebe jsem. Nejsi malá, dospěla jsi a jako my všichni si hraješ uprostřed svých životů a raduješ se z bohatství být živ. Nemáš narozeniny, vždycky jsi byla; nikdy jsi se nenarodila, nikdy nezemřeš. Nejsi dítě lidí, kterým říkáš otec a matka, jsi jejich druh v nádherném dobrodružství, na cestě za poznáním toho, jak věci jsou.

   Dárek je vždycky přáním štěstí, a tak je to i s tímto prstýnkem.

   Leť svobodná a šťastná nad narozeninami, leť širým Navždycky, a budeme-li si to přát, potkáme se tu a tam na slavnosti, která nikdy nekončí.

 

   1    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist