Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9
JAK VELKÝM DOPORUČENÍM PRO UŠLECHTILÉ LIDI JE ZNALOST CO NEJVĚTŠÍHO POČTU JAZYKŮ, DÁLE TAKÉ JAK VELMI SLOVANSKÝ JAZYK USNADŇUJE UČENÍ SE EVROPSKÝM JAZYKŮM

Jak je ctihodné, užitečné a příjemné znát mnohé jazyky

I kdyby jazyk Čechů a Slovanů byl nepěstěný, drsný a barbarský (což tak není, jak řekneme později), přece je to rada neužitečná, ať nepovím nic pádnějšího, když (jak dělá onen čechožrout) se odrazuje šlechta od učení se tomu jazyku, a zvláště když jsou ti, kteří jej už znají a v něm se narodili, donucováni, aby jej ničili. Jsem a vždycky jsem býval tak založen, že kdyby stačila paměť a naskytla se příležitost, dychtil bych poznat a osvojit si všechny evropské jazyky, jazyky našeho i druhého světadílu, turecký, čínský, tatarský i ostatní, jakkoli barbarské. To by přispělo i k slávě boží i k obdivu (kdyby na něm vůbec záleželo) a nejen by získalo přízeň všech národů, ale také by přinášelo největší prospěch. Avšak i kdyby to všechno nebylo, přece už pouhé vědění velmi obšťastňuje čestného člověka a musí se pokládat za naprosto největší potěšení. Protože Ennius mluvil třemi jazyky (latinsky, řecky a etrusky), říkali staří (Agellius, 2. kn., 17. kap.), že byl "třísrdečný", že totiž měl trojí srdce. Mně se tak zdá, že kolik jazyků člověk umí, tolika lidem se může rovnat. Odtud se dá porozumět i tomu, proč Bůh své apoštoly, když jich na počet málo bylo, ne více než dvanáct, vyzbrojil (jak jsem dříve řekl) všemi jazyky, zajisté aby na celý svět vystačili a aby každý národ na světě neměl jen svého zvláštního apoštola (který by k lidem mluvil a naopak rozuměl jejich dotazům), nýbrž dvanáct, tolik jich totiž bylo, aby jich neměl jeden národ více, druhý méně. K tomu se odvažuji říci: jako apoštolové nejednají takoví lidé, kteří svou lidskost a lásku omezují pouze na jeden národ, kdežto jazyky ostatních lidí opovrhují jako barbarskými a odmítají je.

Avšak ať oni dělají po svém, já směle tvrdím, že slovanský národ má takovou schopnost pro učení se všem jazykům, že nejednou jsem slyšel, jak nejrozumnější mužové, vyslanci králů a knížat, považovali za zázrak, když v Praze na akademických školách slýchali nejmenší chlapečky, synky měšťanů, kloučky teprve nedávno odrostlé povijanům a plénkám a ještě zardělé od porodu, jak velmi pohotově bez rozpačitosti a plynněji než vánek mluvili se zvláštním půvabem latinsky. To i anglický kníže Arundel i vyslanci anglických králů, kteří poté přijeli, to Dán Rantzov, to i představitelé saského a braniborského poselstva k císaři, když projížděli Prahou, řekli, že to nemohou pochopit a že o tom budou k chvále českých škol vypravovat svým králům: slovanský jazyk zdá se být bránou k ostatním jazykům.

Slovanští národové se učí velmi snadno cizím jazykům

A nelze to přičítat pouhé paměti nebo nadání a schopnosti chápat. Jsou chlapci s dosti dobrou pamětí i nadáním, narození buď pod týmž pražským nebem, nebo jinde, ale vychovaní v německém jazyce, mezi nimiž najdeš velmi málo takových (jak sám jsem (...)

(......)