Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12
STAROBYLOST A ROZŠÍŘENOST SLOVANSKÉHO JAZYKA

Opakovaná obrana této rozpravy

Jestliže vynáším starobylost či rozšířenost slovanského jazyka nebo uvádím jinou jeho chválu, neměl by se nikdo domnívat, že nenávidím cizí jazyky nebo že chci nenávistným srovnáváním snižovat, ať tak řeknu, jejich úrodu, neboť nejméně se sluší, abych sám dělal, co jiným vytýkám. Moudře řiká Aristotelés (Politika II), že "žalobce má být lepší než obžalovaný", a já nepřipravuji nic jiného než obranu, aby bojovní odpůrci slovanského jazyka, kteři jej neznají nebo ze svého Německa nevykročili, pochopili, že nadávkami daleko odbočili od pravdy, a zvláště onen čechožrout "dobré by požíval pověsti, kdyby byl bojoval slovy počestnými" (Terentius, Formio – prolog). Všechny jazyky považuji za rovnocenné, všechny mám rád, jde mně jen o to, aby pomluvami jiných nebyla z bezmezné neznalosti a nespravedlnosti zlehčována slovanská řeč, která je pro ně bezcennou. Vlastenčením (jak někteři nazývají tu chybu) není obrana svého národa, nýbrž – jak oni dělali a dělají – pomlouvačné útočení na národ. Avšak nelíbí-li se někomu celý tento odstavec, dávej vinu útočným utrhačům, kteří nás nejednou popuzovali k obraně a svou drzostí uráželi i mlčení i naši trpělivost.

Slovanský jazyk je prvotní, tj. soběstačný a nikoli z jiných složený

Už tedy k nynější záležitosti. Nemůžeme pochybovat, že slovanský jazyk je prvotní, vzniklý při prvním zmatení jazyků z boží vůle a vnuknutí. Že se neslil z jiných jazyků, dokazuje souhlas nejučenějších mužů, rozšířenost jazyka, sousedství Sarmatska s Asií, kde nejdříve začalo ono míšení jazyků, dokazuje to i zvláštní čistota jazyka a jeho starodávné a přirozené bratrství i jeho soběstačnost. Bohumil Raynaud, muž za našich časů v každém oboru vědy vynikající, klade jej ve své chronologii (sv. 11, k 208. roku světa) na čtvrté místo mezi všemi jazyky světa a říká: "Došlo k rozdělení jazyků na dvaasedmdesát, jejichž matek je sedm: hebrejština, řečtina, latina, slovanština ..." Rovněž ve Vatikánské knihovně (míním velmi učenou knihu s tím titulem vydanou v Římě, kterou teď bohužel nemám po ruce) se to dokládá vyjmenováním všech národů v Asii a Evropě, které užívají a užívaly slovanského jazyka, dále i jejich starobylostí a ostatními důkazy.

Zesměšnil se v této věci (neboť nic jiného nevytýkám) Eneáš Silvius, když v kronice našeho národa (1. kap.), věnované velkému králi neapolskému a aragonskému Alfonsovi, vtipkoval o českém národě, že svůj původ odvozuje od věže babylónské, on prý neví o žádném národě, který by se honosil původem tak zdaleka odvozeným. A však co to Silviovi přišlo na mysl? Přikládá-li se víra Písmu svatému, není nutno vést k témuž počátku prvotní jazyky celého světa? Proč z téže příčiny nevyčítá chlubivost Židům, Řekům a jiným? Ovšem tomuto výroku je třeba rozumět nikoli ve vztahu k Čechům (o nichž všechny naše kroniky svědčí, že do těchto krajin přišli teprve dlouho po Kristově narození), ale ve vztahu k mateřskému jazyku (...)

(......)