Honoré de Balzac

Pocházel z měšťanské rodiny, ve škole však příliš nevynikal - stěží dokončil gymnázium. Přesto se pokusil o studium práv. Ale již tehdy toužil po spisovatelské dráze, a tak si na rodičích vymohl, že ho budou 2 roky podporovat s podmínkou, že prokáže svůj talent. Neuspěl, a dostal se tak před zásadní životní volbu. Nakonec odmítl praktické zaměstnání a začal se živit psaním podřadných děl.

Krátce před svou třicítkou se však rozhodl skoncovat s tímto typem literatury a poprvé se podepsal pod historický román Šuani (1829). Na něj navazovaly další kratší práce, jako je Gobseck (1830), kde poprvé použil postavu chamtivce, a Šagrénová kůže (1831), jejímž ústředním motivem je kůže, která sice splní všechna přání, ale stále se zmenšuje, a až zmizí, způsobí svému majiteli smrt. Tyto romány se staly základními kameny k Balzacovu životnímu dílu - Lidské komedii. Ta měla být tvořena 137 prózami, rozdělenými do Studií mravů, Studií filozofických a Studií analytických, dále do podskupin podle oblasti a povolání. Kostru tohoto ambiciózního cyklu však tvoří zejména 3 romány: Otec Goriot (1835), Ztracené iluze (1837, 1839, 1843) a Lesk a bída kurtizán (do 1847).

Příznačné je, že motivy a postavy přecházejí z jednoho díla do jiných, nebývá dodržena dějová posloupnost a vedlejší postavy se nám ukazují i z jiných úhlů pohledu. Balzac tak chtěl vytvořit systematický obraz společnosti, zachytit ji "v pohybu". Používal při tom důkladné popisy, jejichž detaily měly svůj základ v autorově pozorovací schopnosti - v souvislosti s tím se u něj mluví o tzv. druhém zraku. Svým postupem položil základy kritického realismu.

Další díla, která jistě stojí za zmínku jsou Evženie Grandetová (1834), kde autor dále rozvinul téma lakomce ničícího životy všech lidí kolem něj, román Sestřenice Běta (1846), ve kterém je hlavní postavou intrikánka, "poznamenaná" osudem své chudé příbuzné, nebo Plukovník Chabert (1832)

Důležitou roli v Balzacově životě hrály ženy, především pak paní de Berny, starší o více než 20 let. Později se chtěl oženit s ovdovělou šlechtičnou Hanskou, s níž ho spojovala i touha po vstupu do vysoké společnosti, sňatku s ní se však dočkal, až když bylo jasné, že brzy zemře.