Eduard Bass

KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV.

Inseráty, plakáty, nosiči reklam, promítané nápisy v biografech a v noci na stěnách domů, transparentní hesla na svítilnách, miliony fotografií, úvodníky v novinách, stohy letáků, to vše zpracovávalo po dva měsíce celou Austrálii k vrcholnému zápasu s Klapzuby. Průběh jejich jízdy sledovaly a ohlašovaly jiskrové depeše den za dnem a v sázkových kancelářích se hromadily obrovské sázky pro i proti. Pět k jedné stály sázky pro Austrálii, když se nejlepšímu sportovnímu zpravodaji G. B. Greenwoodovi podařilo vniknouti na palubu Princess Mary a pozorovati Klupzuby při hře na palubě a pak pod sprchami. Výsledek toho byla depeše, která naděje Austrálie srazila na tři k jedné. Když se Klapzubové sami objevili na palubě před nepřehlednými davy, které je v Sydneyi očekávaly, klesla Austrálie v sázkách na jeden a půl. Pak se však do toho vložili vlastenečtí sportovci a ohnivou kampaní rozplamenili krajany, že se sázelo na Austrálii šest proti jedné.

Týden před zápasem bylo město přeplněno cizinci, kteří již čekali na utkání. Ale denně vjížděly do přístavu nové a nové lodi, přecpané zvědavci, kteří spali na půdách, na loďkách, ve stanech za městem. Večer před zápasem vymohly si davy otevření stadia, vrazily dovnitř jako strašlivá vlna a obsadily hned nečíslovaná místa, aby si je zajistily. Desítky tisíců lidí spaly tu schouleny na kamenných sedadlech a celá armáda kočovných krčmářů měla tu od nejrannějšího jitra obrovské obchody. Dvě hudební kapely byly už dopoledne vyslány do stadia, aby křepkými pochody a foxtrotty udržovaly rozčilené davy v dobré náladě. Přesto docházelo k nesčetným hádkám a srážkám a mnoho pěstních kloubů se rozbilo při zajišťování lepších míst.

Od dvanácti hodin se tribunové obecenstvo specialisovalo na vyrážení hromadných výkřiků. Vymyslila se nějaká pěkná věta, jako na příklad: „My chceme vidět Klapzuby na hromadě!“, nebo „Pusťte na starou Evropu klokany!“ a celá tribuna ji hezky v taktu zařvala. Z toho se rozvinul boj mezi severní tribunou a jižní, která z nich zarve silněji. Byly to takové orgie spojených hlasivek, že hudba přestala hrát a spokojila se tím, že jenom po zvlášť zdařilém zařvání zahrála tuš. O druhé hodině tribuny už jen sípaly a křiklavý match mezi Severem a Jihem zůstal nerozhodnut.

V tu dobu bylo už stadion přecpáno diváky, že se zdálo, že se musí roztrhnout O půl třetí dal náčelník policie zavříti brány. Tisíce hlučících opozdilců, kteří uvízli před branami, začali klít a láteřit. Ale brány zůstaly nehybně ve zdech stadia a davy venku byly odsouzeny procházet se kolem zapověděného ráje a jen z náhodných výkřiků, potlesku, hvizdotu a řevu mohly soudit, co se děje uvnitř.

Byl to prazmatený hluk a jek, stálý vlnivý hukot, jenž se přeléval přes vysoké zdivo stadia. Do začátku zápasu chybělo ještě pět čtvrtí hodiny a proto se ti, kteří se nedostali dovnitř, po několika marných pokusech o vniknutí rozložili na trávnících kolem zdí. Dvě minuty po čtvrté hodině byli ve svých hovorech vyrušeni (...)

(......)