Eduard Bass

KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI.

„Argo“, řádný poštovní parník Tichomořské společnosti, který obstarává pravidelné spojení San Franciska s Aucklandem a jihovýchodní Austrálií, měl ode dvou dnů plavbu velmi neklidnou. Opustil Honolulu na Sandwichských ostrovech za nejkrásnějšího počasí a podle plánu měl přistáti za sedm dní v Pago-Pagu na Tutuile v souostroví Samojském. Čtvrtého dne projel rovníkem, ale obvyklá slavnost, jíž námořníci i cestující oslavují tuto událost, tentokráte se nekonala, neboť od rána řádila bouře, jež zahnala skoro všechny cestující do kabin. Jen nejotrlejší z nich dovedli, přivázáni na palubě, vzdorovati šíleným úderům větru a pozorovati zuření strašlivých vln, jež se rvaly mezi sebou a společně útočily na rozhoupaný a rozkomíhaný parník. Pravilo se, že nebylo pamětníka takové bouře v těchto končinách, kam až monsuny, končící se pravidelně na výši ostrovů Fidži, nedosahují. Argo se jen stěží prodíral letícími a padajícími horami vod a pod strašlivým tlakem západní vichřice nedovedl udržeti svůj jihozápadní směr.

„Srazilo nás to hodně na východ,“ prohodil o polednách kapitán W. H. Grindstone k oné hrstce ošlehaných a promočených vytrvalců. „Argo je statečná loď, ale celkem je lépe, když v takovém běsnění běží po větru.“

„Tady má aspoň kam běžet,“ křičel mu v odpověď jakýsi pan Scrooge, který už tuto cestu dělal po dvaadvacáté. „Ale nechtěl bych teď být mezi Novou Kaledonií a Šalomounovými. Tam bychom už asi byli rozdrceni na padrť.“ Kapitán Grindstone jen pokýval hlavou, zvedl prst k čepici na pozdrav a používaje mrtvé chvíle mezi dvěma nárazy vichřice, kráčel ke vchodu do podpalubí. Ale nedošel daleko. Právě když míjel kabinu telegrafistovu, otevřely se její dveře a telegrafista ho zavolal dovnitř. Pobyl tam asi osm minut a když vyšel, nepokračoval již dřívějším směrem, nýbrž vracel se velmi rychle zpět k velitelskému můstku.

„Stalo se něco, kapitáne?“ zavolal na něho pan Scrooge, když míjel jejich skupinu.

„Mám nějakou zprávu,“ křičel kapitán. „Jděte dolů do salonku, přijdu vám to říci.“

Šli tedy dolů, kde vzduch nebyl nijak příjemný, kde se však mohlo aspoň hovořiti, a čekali. Grindstone přišel poměrně brzy. Sesypali se na něho s otázkami. Neodpověděl hned, nýbrž vytáhl z kapsy papír.

„Je mi líto, pánové, ale dosavadní zdržení bude ještě větší. Právě jsme chytili jiskrovou depeši, kterou parník Timor volá o pomoc. Naletěl na úskalí někde u ostrovů Manahaki.“

„Vy ovšem tomuto volání vyhovíte, kapitáne?“ zeptal se Hon. G. L. Fisher, jenž se vracel z kanadského sjezdu Přátel Světového Dobročinění.

„Už jsem dal rozkazy. Myslím, že není jiné lodi, která by mohla Timoru přispěti.“

„Kdy míníte, že bychom jich mohli dostihnouti?“ ptal se pan Scrooge.

„Stěží před zítřejším polednem!“

„Probůh! A vydrží Timor tak dlouho?“ naléhal Hon. Fisher.

„Těžko říci — ale telegrafoval jsem jim, že už jedeme na pomoc.“

„Znáte tu loď, kapitáne?“

„Nu, počet registrovaných tun vám z hlavy neřeknu, ale setkal jsem se s ní několikráte v (...)

(......)