Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Berwitz zamířil ke stájím a zavolal si Hanse.

„Co je s Vašku? Učí se jezdit?“

„Pane řediteli, Vašku je nám nevěrný. Vašku se dal, s odpuštěním, ke komediantům.“

„Co to povídáš?“

„Ke komediantům, pane řediteli. Musím to na něho žalovat. Chyt se toho Afrikána, co vyhazuje nohama vlastní děti do vzduchu, a místo aby trpělivě jezdil, šel k nemu do učení a dává si od něho kroutit tělo.“

„Ale, ale,“ vrtěl hlavou Berwitz. „Vašku to bere vážněji, než jsem si myslil. To ho dal k Achmedovi otec?“

„Kdepak Anton. Ten je z toho celý nešťastný. Já, prosím, nechci žalovat, ale asi to spuntoval Kerholec. Nevyrostl u koní a je mu to všecko jedno, jezdec nebo komediant. Ale Vašku, s dovolením, má ke koním cajk, to člověk vidí, jak se k nim staví, jak je bere do ruky. A nejvíc by to pan ředitel poznal ka koních, jak ti přijímají Vašku. Shetlanďáci jsou přece nějak tvrdlohlaví, ale Mary je před Vašku měkká na slovo. Ten hoch je vyložený koňák, pane řediteli, vyložený koňák, a to nemá být, aby člověk od sedla zběhl za komedianty, to je hanba pro celou maštal, pane řediteli...“

Hans, rudý ve tváři, hudroval, jak ho ještě Berwitz neviděl a neslyšel. Až se musel v duchu smát tomu, jak kočí opovrhuje akrobatem; u cirkusu celkem vládla rovnost, ale u nižších lidí, jak viděl, žila přece jen hiearchie a stavovská pýcha.

„Nu,“ řekl Berwitz, „kouknu se na to u Achmeda. Kdyby to bral vážně, taky by na tom něco bylo. Ale Vašku přece jezdí na Mary?“

„No, jezdí, jezdí,“ odpovídal Hans, „v kroku a v krátkém klusu to jde, ale toť se ví, figuru to nemá ždánou, ruce mu plavou, patu nemá ještě prošlápnutou, neumí koně sebrat do pozoru, to všecko se musí učit; a teď, co mu ten Arab týrá tělo, leze na Mary jako na pec a sedí na ní jako potlučená opice. Ještě je zázrak, že vůbec má chuť jít do sedla, já myslím, že má tělo od toho schinderhanesa zmasakrované na nudle.“

„Hlavní věc je, že ještě neztratil chuť k ježdění. To musíme u něho podporovat. Dneska je málo lidí, kteří se tak dovedou zakousnout do řemesla.“

„Proto o tom mluvím, pane řediteli. To jsem byl ještě u Wollschlägra, co dělal největší zázraky s koňmi, a ten už naříkal, že mu opradový jezdecký hoch nepřijde pod ruku za celá léta. A tak jsem si řek: Hans - ono to mělo být mé tajemství, ale pan ředitel je principál, že ano, tak jaképak před ním tajemství - řekl jsem si: Hans, ty zvíře člověčí, ty tu celý život soužíš těm zvířatům - a naši koně jsou pašáci, pane řediteli, to zas jo, veskrze samí pašáci - povídám tedy, sloužíš tm pašákům a nic po tobě nezbude, rajn kór senkrecht nic, a tu je ten chlapec, který jednou může jezdit jako Guerra, - co kdybys pro něho připravil číslo?“

„Číslo pro Vašku?“ zvedl Berwitz obočí a podíval se pozorněji na rozohněného Hanse.

„Myslil jsem si, že by se moc líbilo, kdyby po všech těch velkých číslech s hřebci a klisnami přišli najednou naši čtyři poníci ve volné dresuře a kdyby místo pana ředitele vedl ty koníčky chlapec, který by byl oblečen jako velký, s (...)

(......)