Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII

Historka s dvojitou krávou byla švanda, která měla vážné pozadí: Vašek čím dál tím víc mluvil řečí, která nebyla žádný jazyk. V cirkuse užívali všichni hantýrky, která byla složena z francouzských, italských a anglických výrazů, čeští dělníci do svých českých hovorů vplétali pokroucená německáslova, ale Vašek k tomu všemu přebíral, dontérem počínajíc, všeliké výrazy ze všech řečí, které kolem sebe slyšel. A volalo se tu i hovořilo francouzsky, anglicky, italsky a španělsky, Gevaertsové někdy spolu mluvili švédky, paní Berwitzová se Steenhouwerem hovořívala holandsky, Roméo klel nebo se dovolával Boha arabsky a turecky. Cirkus Humberto byl jako jazyková archa Noemova, kde měli od každé řeči po páru. Dospělí si na to navykli, ale u hocha, který v tom žil jako Vašek, nastávalo z toho v hlavě babylonské změtení. Někdy promluvil tak, že mu už vlastní táta nerozuměl a musel si to dát přeložit; ale když Vašek začal říkat i „mašalah“ uznal Bureš, že už je nejvýš na čase ochránit jeho českou dušičku před úplným zmatkem.

Tehdy vyhrabal Burerš vzadu v osmičce balík knížek svázaných motouem, a kdykoli se hodilo, začal z nich předčítat. Po prvé to bylo, když Vašek u večeře rozčileně vykládal, jak byl se byli toho dne málem porvali tygři se lvem; Gambier je cvičil k společnému vystoupení, ale toho dne propuklo dávné nepřátelství obou kočkovitých, a nebýt několika hlídačů, s tyčemi, byla by tekla krev. Osmičkáři mluvili o tom, jaká nenávist mezi některými šelmami panuje, a Bureš si najednou vzpomněl, že je na to přece i slavná báseň. A už povstal a hlaholivě přednášel: „Heřman z Bubna byl udatný pán, u svého krále na slovo vzatý...“

Poslouchali zprvu s úsměvem jeho pathetickou deklamaci, ale najednou zvážněli a sledovali básnické vyprávění s odborným zájmem:

 

 Heřman všeliké hrůzy prost
 projíždí tam pouště a lesy,
 novou konaje myslivost,
 jakoby zvyklý, potvory děsí
  
 Jednou žena se za pardem,
 od komonstva se vzdauje svého;
 kůň tu zarazí v běhu svém
 a hlk dopadá ucha i jeho.
  
 Rychle tam bodá odkud ten řev,
 ač se kůň mu příčí a brojí,
 dojel a vidí, an zápasí lev
 se dvěma tygry v náramném boji.
  
 „Jednomu na dva se pomoci má!“
 praví a dřevce svého se chopí,
 a než ho dravstvo to znamená,
 v tygra jednoho zarazí kopí.
  
 Skočí s koně a vytasí meč,
 aby druhou potvoru ubil;
 ale než ji dohonil v seč,
 již ji lev svou dlápou byl zhubil.
  
 I chvěl hřívou, se zvedaje,
 obou tygrů a svou krví zborcen,
 vděčně k ochránci vzhledaje,
 lehnul k nohum jeho mu zkrocen.
 

 

Tady sebou pohnul Malina. Měl patrně nějakou námitku, ale počkal, až jak to dopadne. Poslouchali tedy, jak Heřman ovázal lva a jak ten šel za ním až do městské brány a jak potom žili v Čechách, až rytíř umřel, a lev „žalostí hrůzně řval, nejedl, nepil, třetí den pošel.“

„No, hezky jsi to, Honzo, sesadil,“ pochválil Malina Bureše, „jenom ti nevěřím, že si mu ten lev lehnul k nohoum. Všecko, ale tohle ne.“

„A proč ne?“ bránil Bureš fantasii Simeona Macháčka. (...)

(......)