Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV

O nečekaném setkání s don José Lebedou se mezi osmičkáři za zády Vosátkovými mnoho mluvilo. Odhalilo jim kus minulosti, o níž kamarád mlčel.

„To je ukrutánské,“ vrtíval hlavou Karas, „v kterých čertech peklech se ten člověk proháněl.“

„Já ti to říkal,“ přikyvoval Kerholec, „ten chlap má historii větš než Napoleon. Panečku, ten je vostřílenej - vod kanonů nahoru.“

„Mně se líbí,“ dodával Bureš, „jak z něho vyšlo, že vždycky bojoval za ideály. To je důležité, že krajan Ferenc nebyl pouhý dobrodruh. Člověk musí jít za nějakým ideálem.“

„Měl by to sepsat,“ mínil Karas, „to by lidé četli.“

„I dej pokoj,“ broukl rozhořčeně Malina, „snad bys nenaváděl tenťáka, aby se s odpuštěním stal z něho škrabal? Taková ohavnost tu ještě nebyla.“

„Něco by se mělo s tím udělat,“ řekl Kerholec a svraštil čelo, „je to věčná škoda, nechat to ležet ladem, takové zkušenosti a tu chytrost.“

Kerholec neříkal takové věci naplano. Kerholec měl vyřídilku dobře proříznutou, ale netlachal zbůhdarma. V jeho hlavě pracoval bystrý a čiperný mozek, v kterém se rodily praktické myšlenky. Takové tyto hovory jej přivádějí k nápadu, který je zprvu neurčitý a nejasný, ale pak se rychle vytříbí. A Kerholec bez dlouhých řečí a příprav jde o jedné zastávce za Berwitzem.

„Měl bych, pane řediteli, myšlenku,“ povídá mu s kloboukem v týle. Berwitz stojí u své maringotky bez kabátu a bez vesty, nohu má opřenou o schůdky, v hubě cloumá doutník.

„Tak ji vyklop, Karle,“ povídá direktor. „Žádná myšlenka není k zahození. Z každé se dá něco vydresírovat.“

Berwitz zná Kerholce a ví, co v něm je. Kdyby e mu všecko rozuteklo a měl by začínat znovu, první, o koho by stál, by byl tento český tenťák, který měl myšlenky.

„Už jsme dlouho neměli žádnou pantomimu.“

„Ano. Je to všecko obehrané a okoukané.“

„Právě. Muselo by se přijít s něčím novým. My dělali pořád jen pohádky a Královnu ze Sáby a takové historie a to už je jen pro malé děti. Muselo by se najít něco, co by chytlo dospělé.“

„To je správné, Karle, to já taky říkám. Ale co by to bylo? Našels něco?“

„Myslím, že ano. Žádná pohádka - muselo by to být něco strašně napínavého a ze současného života, o čem všichni lidé pořád mluví.“

„A je něco, o čem všichni lidé pořád mluví? Já nic nevím. Mně mluví pořád žena o tygrach, holka o baletu, Frans o číslicích a Hamerschmidtová o punčochách - z toho přece neudělám žádnou pantomimu.“

„Ne. Ale je tu ještě válka.“

„Proboha, válka? Kde je válka? Aby nám nesebrali koně...“

„V Americe je přece válka!“

„Ach, v Americe. No, tam ať si válčí. Tam my nepojedeme. Tak v Americe je válka! Pro mne a za mne. Já to nečtu. Já nemám kdy na žvanění novin. A kdo se to tam bije? Já myslel vždycky, že je to ráj.“

„Je to válka v Unii. Severní státy proti jižním. Pro zrušení otroctví.“

„Ajajajaj. Takové věci jsou ještě na světě?“

„Jsou a to právě všecky lidi zajímá. Každý den je v novinách o nějakém hrdinství nebo ukrutenství. Kdybychom si pro hamburskou zimu připravili o tom pantomimu, byl (...)

(......)