Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII

Den po té rozmluvě přišel pan Gaudeamus znovu za Vaškem.

„Přemýšlel jsem, mladý příteli, o tom, co jste i včera řekl,“ zahájil rovnou rozhovor, „a musím vám říci, že mi to imponovalo. Takhle zápasit, a možná, že bez naděje, saprlot, k tomu je třeba chrakteru. Jen jedno si nedovedu vysvětlit: jak jste se mohl s tak lehkým srdcem rozloučit s existencí Cirkusu Humberto? Vy přece jste už připraven na to, že tento podnik zahyne...“

„Ano. Ale ne s lehkým srdcem, barone, ne s lehkým srdcem. Je mi z toho naopak velmi smutno a vidím, že mi to dá v budoucnu velmi starostí.“

„Tomu dost dobře nerozumím. Počítáte se zánikem cirkusu, věříte ve své umění a jistě se nemýlíte. Ale nač tedy smutek a strachy?“

Vašek neodpověděl. Otázka baronova se strefila do jeho nejskytějšího myšlení. Nerad o tom mluvil doma, natož před cizími. Ale často už cítil potřebu s někým se vyhovořit, aby prostě slyšel svůj hlas, vyslovil své myšlenky a zbavil se té tíže. Zde ten člověk byl takový dobrý důvěrník, srostl s nimi,  přece žil mimo, byl zkušenýk muž a měl je rád. Už včera mu Vašek řekl víc, než původně chtěl, - ať tedy ví všecko.

Vašek vzal pana Gaudeama pod paží a vedl jej kousek dál, aby je nikdo neslyšel.

„Budu k vám upřímný, pane barone, a vy, prosím pěkně, si to ponecháte pro sebe. Nejtruchlivější stránka Cirkusu Humberto je v tom, že tento podnik nemá dědice.“

„Jak to - jste tu přece vy, v plné síle a schopnější než kdokoli jiný...“

„Ano, já. Ale já už nemyslím na sebe. Já už myslím na toho příštího.“

„Petříček?“

Vašek přikývl a mlčel. Bylo mu najednou hořko a teskno.

„Co je s Petříčkem? Hoch je přece zdráv?“

„Zdráv je, barone, ale není pro cirkus. Je to bázlivý hoch. Bojí se všeho kolem sebe a nejvíce se bojí zvířat.“

A nyní vypověděl Vašek panu Gaudeamivi všecko své nahromaděné trápení s chlapcem, všechny ty marné pokusy probudit v něm trochu zájmu o svět, v němž vyrůstá, a jak hoch vytrvale zůstává mimo, a musí-li se s tím nějak setkat, jak je pln nervosního strachu a úzkosti.

„To je divné,“ pronesl po chvíli pan Gaudeamus, „váš syn a vnuk Berwitzův! Matka krasojezdkyně, babička vášnivá milovnice zvířat! Ale je pravda, že jsem se s ním nikdy nesetkal kolem manéže.“

„Neříkám,“ dodával Karas, „že je to dítě k ničemu. Je to bystrý chlapec, důvtipný, přemítavý, lehce se učí, čte a píše česky i německy, možná, žed z něho bude znamenitý student. Ale dědic Cirkusu Humberto v něm neroste. Kdybych věděl, že mu toto dědictví musím zachovat, dovedl bych se vzepřít Berwitzovi a zmocnit se vedení. Takto však spíš myslím na to, nebylo-li by možno si zařídit život bez toho věčného ježdění. Obecnou školu mu můžeme v létě nahradit, ale kdyby měl hoch studovat, bylo by lépe, kdybchom i my se usadili na jednom místě. Ale to jsou ovšem těžké problémy.“

„Hm,“ pokýval pan Gaudeamus hlavou, „v Hamburku se staví varietní divadlo. Velká budova, moderní, se všemi vymoženostmi. To by bylo něco pro vás. je to ovšem marné, tam bude podnikatel sám ředitelem. (...)

(......)