Eduard Bass

CIRKUS HUMBERTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV

Depeše z Berlína oznamuje, že tanečnice Ludmila Humberto měla o svém debutním večeru nesmírný úspěch. Václav Karas má telegram rozprostřený před sebou na stole. S bradou opřenou o sepjaté ruce zírá na ten papír a usmívá se. Čte ty řádky znovu a znovu, pak se mu rozplývají a papír depeše se nějak rozlévá. Václav Karas jako by se díval na velikou mapu, v mapu svého života.

„Tuhle jsi s tátou vyšel od toho modřínku. Jakpak je to dávno? Nu, chlapče, tehdy ti bylo sedm, je to tedy dvaašedesát let. Tuhle jsi jel po prvé na svém bandurkovi, tuhle jsi se řezal s Paolem, tuhle byla ta první procházka s Růženkou a tuhle ti to ten starý Wollschläger všecko zpřeházel. Měl pravdu? Neměl pravdu? Měl, Vašku, měl. Zamotalo se to všecko jinak, ale co jsi provedl podle jeho příkazů, bylo správné. Dvaašedesát let, to je lán světa a času; ale koukáš-li se po všem, co se stalo, nemusíš se bát svého účtování.“

Dva dny chodí Karas netrpělivě. Čeká ještě jednu depeši. Nahnal přece všecky světové agentury k tomku berlínskému vystoupení - že by z toho nic nebylo? Teprve třetího dne přichází místo depeše dopis. Princeznička Lilili píše starému králi Habadějovi XV. všecka ještě rozechvěna, jaký to byl nádherný večer, jak lidé bláznili, jak se k ní seběhli managerové a ředitelé agentur, jak nevěděla, co si ze všeho pro začátek vybrat, a jak podepsala za velmi krásných podmínek pro Paříž. „Taky mnoho princů se vyskytlo a stále mne obléhají. Ale žádný z nich není tak krásný, jako byl můj bílý princ Cinkapúr ze země Mezipotápské, když mě unesl v Karlíně na armaru. Pověz mu to, dobrý, milý králi Habaději, že mu pořád zůstávám věrna.“

„Tedy Paříž,“ řekl si Václav Karas, „to není špatné.“

Chvilku přemýšlel, pak sháhl do přihrádky s dopisními papíry, vytáhl jeden a jal se psát dopis pánům Otakaru a Břetislavu Breburdovým, majitelům divadla Varieté v Karlíně.

„Vážení pánové, koncem kvěna 1925 dojde má nynější smlouva o nájmu Vašeho podniku. Oznamuji Vám zdvořile, že ji už neobnovím. Bue to právě 35 let, kdy jsem převzal vedení Théâtre Variété Humberto z rukou Vašeho nezapomenutelného pana otce. Povznesl jsem tento podnik na první v celé Evropě. Děkuji Vám i památce Vašeho tatínka, že jse mi to Svou blahovolnou spoluprací umožnili. Jako bych ho slyšel: ,Klára Pachtová...‘ Byla to radost, zde pracovat. Poslední léta úspěch poněkud ochabl. nebylo to vinou programů. Vkus širokých vrstev se mění a varietní program už tolik neláká. navrhovali jste mi několikrát, abych přeměnil podnik na revuální divadlo. Na prahu sedmdesátky se necítím k tomu povolán. Doufám, že Vám oznamuji své rozhodutí dost brzy, abyste mohli klidně provést změnu v ředitelství i v provozu. Kdybyste chtěli začíti s revuemi hned v červnu, zařídím všechno potřebné, aby už v květnu bylo Vám jeviště k disposici pro zkoušky. Upozorňuji jen na jedno: jméno Humberto zmizí s afiší zároveň se mnou. To je má firma - račte e podívat do původní smlouvy z roku 1890 -, disponuji s ní výhradně já. Nemusím Vás (...)

(......)