II. Zoufání stařeny
Malá scvrklá
stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě, jemuž
se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká bytost, tak
křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez
zubů a bez vlasů.
I přiblížila se, hodlajíc se s ním pomazlit
a ukázat mu přívětivou tvář.
Ale zděšené dítě zle se vzpíralo
laskání té dobré, sešlé ženy a naplňovalo dům svým ječením.
Tu dobrá ta stařenka uchýlila se ve
věčnou samotu a plakala v koutku, pravíc k sobě: “Ach! pro nás,
nešťastné staré samičky, minul čas, kdy jsme se líbily i
nevinným, a působíme hrůzu malým dětem, jež chceme milovat!“
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě