Samuel Beckett

ČEKÁNÍ NA GODOTA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ESTRAGON (po velmi vzrušených gestech a nesouvislých slovech)

Proč mě nikdy nenecháš spát?

VLADIMÍR

Cítil jsem se osamělý.

ESTRAGON

Zdálo se mi, že jsem byl šťasten.

VLADIMÍR

To zkrátilo čas.

ESTRAGON

Zdálo se mi, že...

VLADIMÍR

Buď zticha!

(Ticho)

Zajímalo by mě, zda je opravdu slepý.

ESTRAGON

Kdo?

VLADIMÍR

Tvrdil by skutečný slepec, že nevnímá čas?

ESTRAGON

Kdo?

VLADIMÍR

Pozzo.

ESTRAGON

On je slepý?

VLADIMÍR

Tvrdil to.

ESTRAGON

No a?

VLADIMÍR

Zdálo se mi, že nás viděl.

ESTRAGON

To se ti jen zdálo.

(Ticho)

Pojďme odtud. Nemůžem. To je pravda.

(Ticho)

Víš určitě, že to nebyl on?

VLADIMÍR

Kdo?

ESTRAGON

Godot.

VLADIMÍR

Ale kdo?

ESTRAGON

Pozzo.

VLADIMÍR

Ale ne! Ale ne!

(Ticho) Ale ne!

ESTRAGON

Já přece jen vstanu. (Namáhavě vstává) Au!

VLADIMÍR

Už nevím, co si myslet.

ESTRAGON

Mé nohy. (Sedne si a zkouší se zout) Pomoz mi!

VLADIMÍR

Spal jsem, zatímco jiní trpěli? Spím snad v tuto chvíli? Co řeknu o tomto dni zítra, až budu myslet, že jsem se probudil? Že jsem čekal na tomto místě se svým přítelem Estragonem až do setmění na Godota? Že přišel Pozzo se svým soumarem a že s námi mluvil? Ovšem. Ale co z toho všeho bude pravda?

(Estragon po marné námaze s botami usne. Vladimír ho pozoruje)

On nebude vědět o ničem. Bude mluvit o kopancích, které dostal, a já mu dám mrkev. (Ticho) Rozkročmo nad hrobem se těžko rodí. Na dně jámy blouznivý hrobník nasazuje svá pouta. Je čas stárnout. Vzduch je plný našich výkřiků. (Naslouchá) Ale zvyk zmůže mnoho. (Hledí na Estragona) Mě taky kdosi pozoruje a říká: spí, neví, že spí. (Ticho) Dál nemohu. (Ticho) Co jsem to říkal? (Chodí pobouřeně sem a tam, zastaví se u levé kulisy a zahledí se do dálky)

(Vpravo vejde Chlapec, který tu byl včera. Zastaví se a čeká)

CHLAPEC

Pane...

(Vladimír se obrátí)

Pane Alberte...

VLADIMÍR

Začněme znovu. (Ticho. Chlapci) Ty mě nepoznáváš?

CHLAPEC

Ne, pane.

VLADIMÍR

Nebyl jsi tady včera?

CHLAPEC

Ne, pane.

VLADIMÍR

Jsi tady dnes poprvé?

CHLAPEC

Ano, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Na příkaz pana Godota?

CHLAPEC

Ano, pane.

VLADIMÍR

Dnes večer nepřijde.

CHLAPEC

Ne, pane.

VLADIMÍR

Ale přijde zítra.

CHLAPEC

Ano, pane.

VLADIMÍR

Určitě.

CHLAPEC

Ano, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Nepotkal jsi někoho?

CHLAPEC

Ne, pane.

VLADIMÍR

Dva jiné... (váhá)... lidi.

CHLAPEC

Neviděl jsem nikoho, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Co dělá pan Godot? (Ticho) Slyšíš?

CHLAPEC

Ano, pane.

VLADIMÍR

No a?

CHLAPEC

Nedělá nic, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Jak se daří tvému bratrovi?

CHLAPEC

Je nemocen, pane.

VLADIMÍR

Snad tady byl včera on.

CHLAPEC

Nevím, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Má pan Godot plnovous?

CHLAPEC

Ano, pane.

VLADIMÍR

Světlý nebo... (váhá)... černý?

CHLAPEC (váhá)

Myslím, že bílý, pane.

(Ticho)

VLADIMÍR

Milosrdenství!

(Ticho)

CHLAPEC

Co mám vyřídit panu Godotovi, pane?

VLADIMÍR

Řekni mu... (odmlčí se)... řekni mu, žes mě viděl... (zamyslí se)... žes mě viděl.

(Ticho. Vladimír postoupí, Chlapec couvne, Vladimír se zastaví, Chlapec se zastaví)

Pověz, jsi si skutečně jist, že mě vidíš, a neřekneš mi zítra, žes mě nikdy nespatřil?

(Ticho. Vladimír náhle vyrazí a Chlapec prchne jako střela. Ticho. Slunce zapadá, měsíc vychází. Vladimír zůstane bez hnutí. Estragon se probudí, zuje boty, vezme je do rukou, vstane, postaví je na kraj rampy, jde k Vladimírovi a pozoruje ho)

ESTRAGON

Co je ti?

VLADIMÍR

Mně nic.

ESTRAGON

Jdu pryč.

VLADIMÍR

Já taky.

(Ticho)

ESTRAGON

Spal jsem dlouho?

VLADIMÍR

Nevím.

(Ticho)

ESTRAGON

Kam půjdem?

VLADIMÍR

Kousek.

ESTRAGON

Ano, ano, odejděme někam daleko!