Vždycky jsem pušku pozorně sňal
ale nikdy tak tiše
aby jeden hrob neprocit v Polsku
Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa
vojáčku ty který máš malárii
mluv jak nás mrazila karabina
nebo kříž polního kuráta
Studila i železná klika po návratu
doma u dveří
Vzít pušku znamená radostnou událost za kamny
Můj pes
už třetí z dynastie ušlechtilých Emírů
zívá a vstává
Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru
běhával po svých
domů zkusí to po krvi
O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu
Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu
za bílou zdí za námi dívá se cherubín
za nic na světě bych se teď neobrátil
Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá
že pískne přes zeď na psa
až půjdeme spolu kolem kostela
Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
jeden cíp sahá až na Sibiř
padá tam padá modrošedý sníh
a kolem křížů v houfu táhnou vlci
Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze
Jejich zelené oči jsou ztracené poklady
mrtvého cara
Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze
Jeden cíp sahá až k Piavě
na hrobě bubnují padající pomeranče
Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv
i režná košile
Jen v srdci ocelová střela
jako Venuše z Louvrů
zůstane chladná
štíhlá
a celá
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy