Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH OSMÝ

Sofronie se domnívá, že je Gisippovou manželkou, zatímco je manželkou Tita Quintia Fulva. Odstěhuje se s ním do Říma, kam přibude v zbídačelém stavu též Gisippos, jenž se domnívá, že Titus jím opovrhuje, a zamýšlí zemřít, tvrdě, že zabil člověka. Titus ho pozná, svaluje vraždu na sebe, aby ho osvobodil, a když to spatří skutečný vrah, sám se přiznává. Octavianus proto všechny osvobodí. Titus dá svoji sestru Gisippovi za manželku a rozdělí se s ním o celé svoje jmění.

 

Když Pampinea domluvila a všechny paní pochválily krále Petra, zvláště pak ta, jež byla ghibellinka, jala se na králův rozkaz vyprávět Filomena:

Každý ví, skvělé paní, že králové, když chtějí, mohou vykonat každou velkou věc, a že zvláště od nich se žádá, aby byli velkorysí. Když tedy někdo může něco udělat a udělá to, co má, činí dobře; není však třeba toho člověka příliš obdivovat a zahrnovat ho takovou chválou jako jiného, kdo může méně, a přece učinil totéž. Jestliže tu tedy velebíme mnoha slovy činy královy, jež se vám zdají krásné, nepochybuji ani trochu, že se vám budou líbit a že budete chválit činy lidí nám rovných, čím více se podobají činům králů, nebo jsou dokonce ještě větší. Mám proto v úmyslu vyprávět vám příběh o jedné velkolepé a chvályhodné příhodě, k níž došlo mezi dvěma občany, kteří se měli rádi.

Za časů, kdy Caesar Octavianus neslul ještě Augustus, ale vládl Římskou říší v triumvirátu, žil v Římě šlechtic jménem Publius Quintius Fulvus a ten měl syna, jemuž bylo jméno Titus Quintius Fulvus; ježto pak tento syn projevoval obdivuhodného ducha, poslal ho otec do Athén, aby se tam učil filozofii, doporučil ho, jak jen mohl, jednomu šlechtici, jenž se jmenoval Cremetes a byl jeho dávným přítelem. Titus byl ubytován v Cremetově domě společně s jeho synem zvaným Gisippos, a oba - Titus i Gisippos - byli svěřeni filozofu, který se jmenoval Aristippos, aby se u něho učili.

Oba mladíci byli stále pohromadě a jejich povahy se navzájem tak přizpůsobily, že z toho vzešlo takové bratrství a přátelství, že bylo posléze rozdvojeno teprve smrtí.

Nikdo z nich se nikdy necítil dobře a neměl pokoje leda tehdy, když byli pospolu. Oba studovali od začátku spolu, a ježto byli oba nadáni stejně velikým důvtipem, stoupal každý z nich stejným krokem a se stejnými pochvalami k slavným výšinám filozofie.

Žili takto dobré tři roky k velké radosti Cremetově, jenž oba považoval za své syny. Jak se však už přihází se všemi věcmi, stalo se ke konci třetího roku, že Cremetes, jsa již stár, odešel z tohoto života, z čehož měli stejně veliký žal oba, jako by oběma odešel jejich otec, a Cremetovi přátelé a příbuzní nevěděli, kterého z obou mají po tomto neštěstí utěšovat víc.

Za několik měsíců se stalo, že přátelé i příbuzní i sám Titus začali Gisippovi domlouvat, aby se oženil, a našli mu dívku, jež byla úžasně krásná a pocházela ze šlechtických rodičů. Byla athénskou občankou, bylo jí asi patnáct let a slula Sofronie. Když se už blížil den nastávající svatby, (...)

(......)