Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DESÁTÝ

Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.

 

Když Elisa zmlkla, zbyl úkol vyprávět už jen na královnu, pročež ta takto půvabně promluvila:

Jako jsou za jasných nocí ozdobou nebe hvězdy a jako jsou na jaře ozdobou zelených lučin květy, tak jsou - znamenité paní - ozdobou chvalných mravů a milých rozhovorů žerty a slovní hříčky. Čím jsou stručnější, tím lépe sluší ženám i mužům, neboť se nehodí pro ženy ani pro muže, aby mluvili mnoho a rozvláčně, když se bez toho mohou obejít. Dnes ovšem je málo žen, ba snad ani jediná, která by rozuměla příjemnému žertu nebo která by na takový žert uměla odpovědět, když mu rozumí. Je to všeobecná hanba pro nás a pro všechny ženy na světě. Oné zdatnosti, kterou dříve ženy mívaly ve svém nitru, využily nynější ženy spíše ke zdobení těla a mnohá, jež má na sobě strakatější, pestřejší šat s větším množstvím ozdob než druhé, už myslí, že si ji mají všichni ostatní mnohem víc považovat a ctít. Ani ji však při tom nenapadne, že kdyby někdo navěsil a naložil taková roucha na osla, že by jich sice tento osel unesl daleko víc než kterákoliv žena, ale že by mu přesto nepříslušelo víc úcty, než přísluší oslu.

Je mi hanba hovořit o tom, protože nemohu proti ostatním říci nic, co bych tím neříkala zároveň i proti sobě. Ale ženy takto našňořené, namalované a strakaté jsou obvykle buď jako němé a tupé mramorové sochy, anebo odpovídají tak - jsou-li na něco tázány -, že by bylo mnohem líp, kdyby byly mlčely. Namlouvají si, neumějí-li rozprávět se ženami a znamenitými muži, že je to proto, že mají čistou duši, a své přitroublosti dávají jméno počestnost, jako by žádná jiná žena, která nerozmlouvá jenom se služkou či pradlenou či s pekařkou, nebyla počestná. Kdyby to byla příroda chtěla zařídit tak, jak si to ony ženy myslí, byla by jinak omezila jejich brebentění.

Je pravda, že i v této věci, stejně tak jako v jiných, je třeba mít na zřeteli čas, místo a osobu, s níž se hovoří, protože někdy se stane, že někdo - ať už žena či muž - chce nějakým žertovným slůvkem vyvolat na něčí tváři ruměnec, ale protože ještě nezvážil dobře své síly a síly toho, o něhož jde, pocítí, že onen ruměnec, který chtěl vyvolat na někom jiném, vyvstává na jeho vlastní líci. Abyste se tedy toho uměly vystříhat a aby se krom toho nemohlo na vás uplatnit ono přísloví, všeobecně rozšířené, že totiž ženy chytí všechno za špatný konec, chci vás tímto příběhem jenž je dnes už posledním a který mám povědět já, poučit o tom, že se máte lišit od ostatních vynikajícími mravy, tak jako se od nich lišíte ušlechtilostí ducha.

Neuplynulo ještě mnoho let od těch dob, co v Bologni žil, ba možná žije dodnes, převeliký lékař, jenž měl snad na celém světě slavnou pověst a jenž slul mistr Alberto. Ačkoliv byl už stár, neboť mu bylo kolem sedmdesáti let, vznešenost jeho ducha byla taková, že mu nebylo proti mysli vstřebat do sebe milostný žár, třebaže z jeho těla již (...)

(......)