Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Landolfo Ruffolo zchudne a stane se pirátem. Zajat Janovany ztroskotá, ale zachrání se na bedně plné nejdražších klenotů. Když se ho pak na Korfu ujme jedna žena, vrátí se domů jako boháč.

 

Když viděla Lauretta, která seděla vedle Pampiney, že Pampinea slavně dospěla ke konci příběhu, nečekala už na nic a takto začala hovořit:

Nejmilostivější paní, soudím, že není většího činu Štěstěny, než když někoho z bezmezné bídy povznese do stavu královského, jak se to v Pampineině příběhu přihodilo jejímu Alessandrovi. A protože každý, kdo bude vyprávět na daný námět, bude muset vyprávět v těchto mezích, nestydím se vyprávět příběh, v němž se sice hovoří o ještě větších strastech, který ale nemá tak skvělý konec. Vím dobře, že budete poslouchat můj příběh s menší pozorností, než jakou jste věnovali vyprávění předchozímu, ale nemohu jinak a omlouvám se.

Všeobecně se soudí, že mořské pobřeží od Reggia po Gaetu je nejlíbeznější končinou v Itálii. Docela blízko Salerna je pobřeží, vystupující nad moře, které tamější obyvatelé nazývají Amalfské pobřeží, a to je plné městeček, zahrad a fontán. Všude tu žijí lidé bohatí a přičinliví jak v obchodu, tak i v jiných oborech. Mezi těmito městy je také jedno, jež se nazývá Ravello, v němž dodnes žijí bohatí lidé, ale tenkrát v něm žil jeden veliký boháč, jemuž bylo jméno Landolfo Ruffolo. Jeho bohatství mu však nestačilo a přál si je zdvojnásobit, a tak by tím byl málem zahubil i sebe sama.

Když si tedy všecko propočítával, jak už je zvykem obchodníků, koupil si převelikou loď, naložil ji rozličným zbožím, jež nakoupil jen za své peníze, a vydal se na Kypr. Tam ale shledal, že zboží, které přivezl on, přivezlo už mnoho lodí před ním, pročež musel prodávat s velikou slevou to, co přivezl, ba dokonce chtěl-li se zbavit svého nákladu, musel zboží málem vyhodit. A tak se octl skoro na mizině.

Převelice se proto v sobě hryzl, nevěděl, co počít, a když si pomyslel, že on, přebohatý člověk, se stal takřka žebrákem, rozhodl se, že buď zemře, nebo že si nahradí své ztráty loupeží, aby se nevrátil jako chuďas tam, odkud vyplul jako boháč. Našel si kupce pro svou loď a za peníze, které za ni dostal, a za ostatní, jež utržil za své zboží, koupil si lehkou korzárskou loď, vyzbrojil ji a opatřil důkladně vším, co se hodilo pro takové řemeslo, a počal loupit zboží kdekoho, hlavně však Turků. A Štěstěna k němu byla v tomto zaměstnání mnohem štědřejší, než když byl kupcem.

Snad ani ne do roka obral a zajal tolik tureckých lodí, že ne jenom dostal zpátky to, oč přišel při obchodování, ale že měl dokonce ještě víc než jednou tolik.

Poučen žalem nad první ztrátou a věda, že má dost, nechtěl upadnout do neštěstí znovu, sám sebe přesvědčil, že mu to, co má, musí stačit a že nesmí chtít víc. Rozhodl se tedy, že se vrátí se svým jměním domů, ale protože měl už z obchodování strach, nenamáhal se vložit své peníze do nějakého zboží, nýbrž opřel se do vesel téže lodice, na níž peníze získal, a vracel se (...)

(......)