Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Bernabo z Janova je podveden Ambrogiuolem, takže přijde o všecko, a přikáže, aby jeho nevinná manželka byla zabita. Ta však unikne a v mužském oděvu slouží sultánovi. Posléze nalezne podvodníka Ambrogiuola a přivede Bernaba do Alexandrie. Když je potom podvodník potrestán a ona sama oblékne opět ženské šaty, vrátí se s manželem bohatá do Janova.

 

Když Elisa dojemným příběhem učinila zadost své povinnosti, tu se královna Filomena, jež byla krásné a veliké postavy a tvář měla líbeznější a úsměvnější než všechny ostatní ženy, půvabně uchystala k vyprávění a pravila:

"Je nutno zachovat úmluvu s Dioneem, a protože je na řadě už jenom on a já, povím vám nejdříve svůj příběh já, a on, jenž si to vy prosil, bude vypravovat poslední."

Po těchto slovech začala takto vyprávět:

Mezi prostým lidem je velmi rozšířeno přísloví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; pravdivost tohoto rčení nejlépe dokazují příhody, které se někdy stávají. Mám proto, nejdražší paní, i já chuť dokázat vám, že je pravda, co se říká: přitom ovšem se budu ve vyprávění držet daného námětu - a doufám, že vám nebude proti mysli, že jste můj příběh vyslechly, neboť z něho zvíte, jak je třeba mít se na pozoru před podvodníky.

V Paříži bylo jednou na hospodě několik velmi bohatých italských kupců, kteří sem přijeli z různých důvodů, jak už to tak mezi kupci chodívá. A jednoho večera pak, když všichni jako obvykle vesele povečeřeli - začali si povídat o různých věcech; hovořili o tom i o onom, a tak se řeč stočila i na jejich paní, které nechali doma, a jeden z kupců se žertem takto rozhovořil:

"Nevím, jak si počíná ta moje, zato však dobře vím, že když mi tady přijde pod ruku nějaké děvče, které se mi líbí, přestanu se ohlížet na lásku, kterou mám ke své manželce, a užiji si s tím děvčetem, co mohu."

Jiný na to řekl:

"A já to dělám zrovna tak, neboť má paní si shání nějaké vyražení, ať tomu věřím nebo nevěřím, a proto si myslím: jak ona mně, tak já jí - neboli: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."

Třetí dospěl ve své řeči takřka k témuž rčení a všichni - jak to vypadalo - se shodli v tom, že paní, jež zanechali doma, jistě nemaří čas.

Nesouhlasil s nim jen jeden kupec, jenž se jmenoval Bernabo Lomellin a byl z Janova; ujišťoval, že obzvláštní milost Páně mu dopřála za manželku paní svrchovaně obdařenou všemi těmi ctnostmi, jež mají míti paní, ba z větší části i rytíři nebo pážata, a že se jeho paní v Itálii žádná jiná nevyrovná. Jeho choť prý je krásná, má hezkou postavu, je velmi mladá, obratná a hbitá, a všechno to, co má umět paní, jako jsou třeba výšivky z hedvábí a podobné věci, umí prý daleko lépe než všechny ostatní. Mimo to prý není na světě takový panoš nebo sluha, který by ho dovedl líp nebo pozorněji obsloužit u stolu nějakého velmože, než to dovede ona, ježto prý je velmi rozumná, prozíravá a znamenitých mravů. Vedle toho ji chválil, že dovede jezdit na koni, lovit se sokolem, číst, psát a počítat líp, než kdyby byla kupec (...)

(......)