Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Masetto z Lamporecchia se staví němým a stane se zahradníkem v jednom ženském klášteře, kde se jedna řeholnice přes druhou sňali, aby s ním ležela.

 

Překrásné paní, mnoho přemnoho mužů a žen ve své pošetilosti hluboce věří, že děvče, kterému byla dána na hlavu bílá rouška a na tělo černá kutna, není už více ženou a nemá už ženské tužby, jako by se tím, že se stala řeholnicí, proměnila v kámen; a když pak třeba jen zaslechnou něco, co se téhleté jejich víře příčí, rozkatí se, jako by bylo bývalo došlo k nějaké převeliké a zločinné hanebnosti proti přírodě, a ani je nenapadne, ba ani se nechtějí vzpomenout sami na sebe, že totiž mají naprostou volnost dělat si, co chtějí, a přece jim to nestačí. A co teprve mají dělat lidé žijící pod velikým tlakem zahálky a samoty! Najdou se ale i jiní; ti zase hluboce věří, že motyka s rýčem a prosté jídlo s těžkou prací odnímá lidem pracujícím na poli vilné tužby a činí jejich chápání a soudnost převelice hrubými.

Chci vám proto ukázat, jak se všichni tihle lidé dohromady mýlí, a povím vám o tom malý příběh, když mi to královna přikázala - aniž se přitom odchýlím od vytčeného námětu.

V našich končinách byl a ještě je jeden ženský klášter velmi proslulý svou svatostí - pročež ho nebudu jmenovat, abych nějak nezlehčil jeho pověst - a v něm před nedávným časem, kdy tam nebylo víc než osm jeptišek a abatyše, pracoval jako zahradník v překrásné klášterní zahradě jakýsi dobrý chlapík; protože však nebyl spokojen se mzdou, kterou tam dostával, vyrovnal své účty se šafářem řeholnic a vrátil se do Lamporecchia, odkud pocházel.

Mezi těmi, co ho v Lamporecchiu radostně přivítali, byl i jeden mladý, statný a silný chasník, jenž měl na venkovana pěknou postavu a slul Masetto. Ten se ho zeptal, kde tak dlouho pobýval, onen dobrý muž, zvaný Nuto, mu to pověděl. Masetto se ho tedy zeptal, jak klášteru sloužil, a Nuto mu odvětil:

"Obdělával jsem jim krásnou a velikou zahradu a krom toho jsem jim někdy chodil do lesa na dříví, čerpal vodu a dělal všelijaké takovéhle službičky. Jenže jeptišky mi dávaly tak malou mzdu, že mi nestačila pomalu ani na boty. A nejen to! Jsou všechny mladé a mají takového čerta v těle, že se jim nelze ničím zavděčit. Když jsem třeba někdy pracoval v zahradě, řekla jedna: ,Vsaď to tadyhle!' Druhá však pravila: ,Vsaď to tamhle!' Třetí mi brala motyku z ruky a říkala: ,Takhle to není dobře!' Sekýrovaly mě prostě tak, že jsem nechal práci prací a šel jsem ze zahrady. A jedno k druhému, až mě to znechutilo, a tak jsem toho tedy nechal a jsem tu. Jejich šafář mě sice prosil, když jsem odcházel, abych mu poslal někoho za sebe, kdo by se k té práci hodil, kdyby mi někdo padl do ruky, ale to si setsakramentsky počká, než mu někoho seženu nebo pošlu."

Když Masetto vyslechl Nutova slova, posedla ho tak veliká žádostivost, aby už byl u těch jeptišek, že se celý jen rozplýval, neboť z Nutových slov pochopil, že by se mohlo konečně stát skutkem to, po čem toužil. A protože měl za (...)

(......)