Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PRVNÍ

Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře: ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.

 

Sluší se, nejdražší paní, aby se vše, co člověk dělá, začínalo obdivuhodným a svatým jménem toho, jenž je Stvořitelem všech věcí. Mám-li proto já první započít naše vyprávění, hodlám začít jedním z jeho divů; vyslechněmež je, neboť tím se upevní naše naděje v něho jakožto v pevné útočiště, a my pak povždy budeme velebit jeho jméno.

Je přece najevě, že všechny pozemské věci jsou pomíjející a smrtelné a krom toho - jelikož jsou samy o sobě i mimo sebe samá nesnáz, starost a námaha - podléhají nesčíslným nebezpečím, takže my smrtelníci, žijící mezi nimi a z nich, nemohli bychom ani uprostřed nich žít, ani se jim vyhnout, kdyby nám k tomu neposkytovala sílu a obratnost zvláštní milost boží. Nesmíme si však o ní myslet, že na nás a do nás sestupuje za nějaké naše zásluhy. Pramení z jeho vlastní dobrotivosti a vyvolávají ji svými prosbami ti, kteří byli sice smrtelní jako my, ale za svého života se správně řídili jeho přikázáními, takže nyní se stali věčnými a blaženými jako On, neboť my - neodvažující se vznášet své prosby před tvář tak velikého soudce - sdělujeme věci, o nichž máme za to, že nám prospějí, těmto věčným a blaženým jakožto prostředníkům, kteří ze zkušenosti znají naši křehkost.

Jelikož však bystrost našeho smrtelného oka nemůže nikterak proniknout do tajemství božské mysli, nahlížíme tím více, jakou milosrdnou dobrotivostí k nám je naplněn. On, stane-li se někdy, že nás oklame naše domněnka a my si zvolíme za přímluvčího u jeho majestátu někoho, kdo jím byl uvržen do věčného zatracení. Avšak On, jemuž není nic tajno, ohlíží se spíše na čistotu srdce prosebníka nežli na jeho nevědomost nebo na zavrženost přímluvčího, jejž jsme prosili (jako by tento přímluvčí byl blažen před jeho tváří), a vyslyší ty, kteří se k němu modlí.

To všecko se zřetelně projeví v příběhu, který vám zamýšlím vypravovat. Zřetelně pravím, neboť přihlížím ne k soudu božímu, ale k soudu lidí.

Vypravuje se tedy, že se velmi bohatý a tuze veliký kupec Musciatto Franzesi stal rytířem a měl se vypravit do Toskány s messerem Karlem Bezzemkem, bratrem francouzského krále, kterého o to požádal a kterého k výpravě přiměl papež Bonifác. Když však zjistil, že jeho záležitosti - jak to bývá u obchodníků - jsou zde a onde velmi spletité a že je nelze snadno ani rázem vyřídit, rozhodl se, že je svěří několika osobám.

Se všemi si věděl rady, jen v tom si nebyl jist - koho by měl pověřit, aby mu vymáhal dluhy u několika Burgunďanů.

Příčinou této nejistoty byla pověst, že Burgunďané jsou lidé hašteřiví, nepoctiví a věrolomní, a proto si Musciatto dlouho lámal hlavu, kde by našel tak ničemného člověka, na něhož by se mohl aspoň trochu spolehnout, že dokáže vyzrát na ničemnost Burgunďanů.

A co tak o tom neustále přemýšlel, vzpomněl si na muže, který ho často (...)

(......)