Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DRUHÝ

Pekař Cisti jedním slůvkem dosáhne toho, že messer Spina napraví, co zanedbal při svém přání.

 

Každá z paní a mužů tuze chválila výrok paní Oretty, načež královna přikázala, aby ve vyprávění pokračovala Pampinea, a ta začala takto:

Krásné paní, neumím sama posoudit, kdo se v tomhle více proviňuje, zda příroda, jež spojuje ušlechtilou duši s ošklivým tělem, či Štěstěna, jež dává tělu nadanému ušlechtilou duší sprosté zaměstnání, jak jsme mohli vidět u mnoho lidí - i u našeho spoluobčana Cistiho, nadaného veleširokým důvtipem, jejž Štěstěna učinila pekařem.

Spílala bych asi jak přírodě, tak Štěstěně, kdybych nevěděla, že příroda je arcirozvážná a že Štěstěna má tisíc očí, ačkoli hlupáci si ji představují jako slepou. Soudím však, že obě, jsouce velmi prozřetelné, dělají to, co často dělávají i smrtelníci, když nejsou jisti, co přinese budoucnost, a zahrabávají pro vhodnou potřebu své nejdražší věci na nejsprostších místech jakožto méně podezřelých, odkud je vytahují, když je nejvíc potřebují, neboť nejsprostší místo je uchová ve větším bezpečí než pěkná světnice. Tak i obě vládkyně světa ukrývají své nejdražší věci do stínu zaměstnání považovaných za velmi sprostá, aby tím více vynikl jejich lesk, když se jim hodí vynést je na světlo.

To ukázal na maličkosti pekař Cisti, dav naučení panu Gerimu Spinovi, kterého mi připomněl vypravovaný příběh o paní Orettě, jež byla jeho chotí, a já vám o to povím v kratičkém příběhu.

Jak tedy říkám - papež Bonifác, u něhož byl messer Geri Spina ve veliké vážnosti, poslal do Florencie několik svých urozených vyslanců, aby tu vyřídili nějaké jeho závažné záležitosti; ubytovali se v domě pana Geriho, a když s ním projednávali papežovy věci, stávalo se - ať už byla příčina toho jakákoli -, že messer Geri chodíval s papežovými vyslanci každého rána pěšky kolem svaté Marie Ughi, kde měl pekař Cisti dílnu, v níž osobně provozoval své umění.

Ač mu Štěstěna přidělila řemeslo dosti nízké, byla mu při něm natolik příznivá, že Cisti zbohatl, aniž mu kdy napadlo opustit svůj cech kvůli jinému, žil skvěle a měl mezi jinými dobrými věcmi vždycky i ta nejlepší bílá a červená vína, jaká bylo možno ve Florencii či v sousedství najít.

Vídal tedy každého rána kráčet kol svých dveří pana Geriho a papežovy vyslance, a že bývalo horko velké, připadlo mu, že by bylo velmi zdvořilé nabídnout jim doušek dobrého vína; maje však na zřeteli postavení své a postavení pana Geriho, nepovažoval za slušné pozvati ho a usmyslil si, že najde způsob, jak přimět pana Geriho, aby se pozval sám.

Oblečen v běloskvoucí kabátec a opásán vždy čerstvě vypranou zástěrou, což ukazovalo spíše na mlynáře než na pekaře, dal si každého rána v hodinu, kdy měl za to, že messer Geri půjde s vyslanci okolo, postavit před vrata novou pocínovanou konvici čerstvé vody, malý nový boloňský džbánek svého dobrého bílého vína a dva pohárky - jež vypadaly jako ze stříbra, jak se třpytily -, usadil se tu, a když se oni blížili, jednou (...)

(......)