Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

Manžel přistihne svou choť Filippu s jejím milencem; volá ji před soud, ona se vsak pohotovou a rozmarnou odpovědí osvobodí a způsobí změnu zákona.

 

Fiammetta již mlčela a každý se ještě smál novému důvodu, podle něhož Scalza povýšil rod Baronciů nad všechny ostatní, když královna uložila Filostratovi, aby vyprávěl - a ten začal.

Statečné ženy, je krásné umět všude dobře promluvit, ale za nejkrásnější považuji, když to někdo udělá tam, kde si to žádá nezbytnost. Dobře to provedla jedna urozená paní, o níž vám zamýšlím vyprávět; dokázala nejenom rozveselit a rozesmát ty, kteří ji poslouchali, ale navíc ještě uklouzla potupné smrti, jak hned uslyšíte.

V pratském kraji býval kdysi zákon stejně osudný jako krutý, který neznal žádných rozdílů a nařizoval, aby taková paní, kterou přistihl manžel s milencem při cizoložství, byla upálena stejně jako ta, která byla přistižena, že obcovala s nějakým mužem za peníze.

Za vlády tohoto zákona se jednou přihodilo, že Rinaldo de'Pugliesi dopadl svou choť, urozenou, krásnou a nad jiné líbeznou paní, jíž bylo jméno paní Filippa, když v noci ve své světnici spočívala v náručí Lazzarina de'Guazzagliotri, urozeného mladíka a krasavce tohoto kraje, kterého paní milovala jako sebe samu. Když je Rinaldo spatřil, tuze se rozvzteklil a stěží se udržel, aby se na ně nevrhl a nezabil je. Byl by jistě povolil návalu hněvu a byl by to udělal, kdyby se byl nestrachoval sám o sebe.

Tím se tedy uklidnil, ale nijak nemínil zmírnit to, co nařizoval pratský zákon a co on nemohl sám udělat, to je usmrtit paní. A protože měl dost náležitých svědectví dokazujících panin poklesek, s nikým se neradil, a sotvaže nastal den, obžaloval svou paní a dal ji předvolat před soud.

Paní byla velmi srdnatá, jak už bývají ženy, které jsou doopravdy zamilovány, a třebaže ji někteří její přátelé a příbuzní od toho zrazovali, rozhodla se rázně, že před soud předstoupí tím spíše, že chtěla raději vyznat pravdu a statečně zemřít než hanebně uprchnout, být odsouzena v nepřítomnosti a žít ve vyhnanství, čím by byla projevila, že není hodná takového milence, jako byl ten, v jehož náručí strávila předešlou noc. A třebaže ji mnoho paní a mužů, kteří ji doprovázeli, nabádalo, aby zapírala, přišla k podestovi a s pevným pohledem a rozhodnými hlasem se otázala, čeho si od ní žádá.

Podesta se na ni podíval, a když viděl, že je překrásná a jaké má chvályhodné chování, ba jak je statečná, o čemž svědčila její slova, byl jat soucitem k ní i obavami, že se paní k činu přizná a že ji bude muset (...)

(......)