Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

Lodovico odhalí paní Beatrici lásku, kterou k ní chová; ta pošle do zahrady svého muže Egana, jenž je přestrojen za ni, a obcuje s Lodovicem, který při odchodu Egana v zahradě ztluče.

 

Každý ze společnosti uznal, že duchapřítomnost paní Isabelly, o níž vyprávěla Pampinea, si zaslouží obdivu. Leč Filomena, již král přikázal, aby pokračovala, řekla:

Milé paní, nemýlím-li se, myslím, že vám povím teď neméně pěkný příběh.

Vězte, že v Paříži žil jakýsi florentský šlechtic, jenž se z chudoby stal kupcem, a obchod se mu tak dařil, že jím převelice zbohatl; měl pak se svou ženou jediného syna a tomu dal jméno Lodovico. Synovi však bylo bližší otcovo šlechtictví než obchodování, a proto ho otec nechtěl dát do žádného svého závodu, nýbrž poslal jej mezi jiné šlechtice do služeb francouzského krále, kde se Lodovico přiučil mnoha hezkým mravům a pěkným věcem.

Za jeho pobytu tam pak došlo jednou k tomu, že se do rozhovoru mladíků, mezi nimiž byl i Lodovico, vmísilo několik rytířů, kteří se právě vrátili od Božího hrobu, a jak si tak začali mezi sebou povídat o krásných paních ve Francii, v Anglii a v jiných částech světa, pravil jeden z nich, že pokud on prošel svět a co žen uviděl, žádná se krásou nevyrovnala Beatrici, manželce Egana de'Galuzzi z Bologne, a všichni jeho druzi, kteří ji v Bologni viděli spolu s ním, to plně potvrzovali.

Když to vyslechl Lodovico, jenž se dosud do žádné paní nezamiloval, roznítila se v něm taková touha spatřit paní Beatrici, že nemohl upnout mysl k ničemu jinému; pevně se rozhodl, že se vydá až do Bologne, aby mohl paní Beatrici spatřit, a kdyby se mu líbila, že se tam třeba i zdrží. I dal otci na srozuměnou, že se chce vydat k Božímu hrobu, a s velikými obtížemi posléze dosáhl jeho svolení.

Dal si tedy jméno Anichino, dorazil do Bologne, a že tomu náhoda chtěla, spatřil na slavnosti příštího dne onu paní, jež se mu zdála o mnoho krásnější, než si ji představoval; zamiloval se do ní tudíž velmi plamenně a umínil si, že z Bologne neodejde, dokud nedobude její lásky. Hledaje pak cestu, kterou by se měl dát, odloučil se od ostatních a usoudil, že by mohl mít štěstí a dosáhnout toho, po čem toužil, kdyby se mu podařilo stát se sluhou u jejího manžela, jenž měl hojnost sluhů.

Prodal tedy své koně, zařídil svému služebnictvu vše tak, aby se mu dařilo dobře, nakázal mu, aby dělalo, jako že ho nezná, vypořádal se s hostinským a řekl mu, že by se rád stal sloužícím u nějakého dobrého pána, kdyby se nějaký našel.

Hostinský mu odpověděl:

"Tys opravdu sluha, který by byl vítaný šlechtici tohoto kraje, jenž se jmenuje Egano, má mnoho služebnictva a chce, aby všichni měli takové chování jako ty. Promluvím s ním o tom."

Jak řekl, ta učinil - a než od Egana odešel, dosáhl toho, že Anichino byl ke své radosti přijat za sluhu. Přebývaje potom u Egana, měl Anichino příležitost vidět dosti často svou paní a jal se Eganovi sloužit tak ochotně, že si ho Egano oblíbil do té míry, že nic bez něho nedovedl (...)

(......)