Giovanni Boccaccio

DEKAMERON
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Den první

Vládkyní se stává Pampinea, která postupně vyzývá své přátele k vyprávění bez udání tématu.

První příběh – Pamfilo

První den začne Pamfilo s příběhem sira Ciappelletta. Musciatto Franzesi byl velmi bohatý a jednou se rozhodl vyhledat pomoc Ciappelletta, aby vymáhal dluhy v Burgundii. Ciappelletti bydlel u dvou Florenčanů, když jednoho dne onemocněl a vypadalo to, že brzy zemře, přivedli za ním mnicha a sir se mu vyzpovídal. Mnich mu uvěřil, že je velice zbožný a bez hříchů. Věřil mu a ještě dlouho po jeho smrti byl přesvědčen o tom, že byl svatý.

Druhý příběh – Neifile

Giannotta di Civigni byl veliký kupec, který vyznává křesťanskou víru. Jeho společník Abrahám neuznává křesťanství, neboť si myslí, že je to víra prosperující a ta nehojen upadá. Abrahám se tedy rozhodne vydat do Říma, aby se zjistil více. Gianotta se mu v tom snažil zabránit, protože si byl více než jistý, že zjistí, že ve skutečnosti to není tak růžové.Díky jeho radám, aby cestu zružil, se stal křesťanem.

Třetí příběh – Filomena

Jednou si sultán Saladin potřeboval půjčit hodně peněz. Dlouho přemýšlel, až ho nakonec napadl žid Melchisedech, který byl zároveň i lakomý. Našel záminku, jak nad židem vyzrát. Zavolal žida k sobě a položil mu otázku, jestli je lepší víra křesťanská, židovská nebo saracénská. Žid nebyl hloupý a místo otázky mu vyprávěl příběh o prstenu. Sultán se i přes to stal nakonec jeho dobrým přítelem.

Čtvrtý příběh – Dioneo

Mladý mnich se procházel kolem kláštera a spatřil mladou pohlednou dívku. Dlouho si povídali v jeho cele. V tom šel kolem opat a slyšel dívčin hlas. Mnich si ho všiml také a odešel. Předal opatovi klíče a tvrdil, že jde do lesa, ve skutečnosti ho sledoval. Opat do cely nahlédl a s dívkou si také dlouho povídal a pojal k ní náklonnost. Nakonec pochopil, že je nesmyl mnicha trestat za to co sám udělal.

Pátý příběh – Fiammetta

Příběh pátý vypráví o králi Filipovi Jednookém. Jeden rytíř mu kdysi začal vyprávět o své ženě, jak je velice krásná a počestná. Král se do ní okamžitě zamiloval, aniž by ji viděl. Rytířova žena na jeho uvítání nechala vystrojit hostinu, kde byly jen samé slepice. Když se jí král zeptal proč, odpověděla mu, že ženy se tady možná liší oblekem, ale jinak jsou úplně stejné jako všude jinde. Král ihned odjel.

Šestý příběh – Emilia

Jeden muž svou chytrostí přelstil obávanou inkvizici a ještě si z nich udělal srandu, když je označil za lenochy, aniž by to proti němu použili.

Sedmý příběh – Filostrato

Cana della Scala je velmi bohatý muž. Jednou uspořádal velikou slavnost, ale netrvalo dlouho a zrušil jí. Všichni odjeli, ale jen Bergamino zůstal. Jednoho dne se octl velmi zarmoucen před Canem. Aby ho trochu pozlobil, hned se ho zeptal, co se mu stalo. Bergamin mu začal vyprávět příběh o jednom muži, kterému se dostalo pomoci i přes všechna nedorozumění.

Osmý příběh – Lauretta

V Janově žil velmi urozený a bohatý muž jménem Ermino de´Grimaldi. Kvůli jeho velké lakotě se mu začalo přezdívat Ermino Lakota. Kdysi ho navštívil nějaký muž, který slyšel o jeho nedobrých vlastnostech. De´Grimaldi ho provedl po celém jeho domě. Když se ho zeptal co si má nechat vymalovat v sále. Odpověděl, že štědrost. A tak se z něho stal ten nejhodnější muž v celém jeho okolí.

Devátý příběh – Elisa

Kdysi putovala jedna gaskoňská paní ke Svatému hrobu, na cestě zpět jí však potupilo několik mužů. Tak se rozhodla, že si půjde stěžovat králi. Avšak kdosi jí pravil, že to nemá cenu. Tak si umínila, že se mu tedy vysměje. Zeptala se ho tedy jak snáší křivdy, které na něm byly spáchány. Král si uvědomil svoje chyby a velice přísně pak stíhal každého, kdo se nějak prohřešil.

Desátý příběh – Pampinea

V Bologni žil kdysi sedmdesátiletý lékař Alberto. I přes vysoký věk se zamiloval do jedné vdovy. Ta zanedlouho zjistila, že je do ní zamilovaný a tak se mu vysmívala. Když se ho zeptala, proč tomu tak je odpověděl jí, že když svačí pojídají vlčí boby a pórek, a i když pórek není nijak dobrý, pořád je lepší než hlavička pórku. Ale ona, že pojídá nať, která není dobrá, ani k ničemu není. Nakonec se jí zeptal jestli by si při vybírání milenců počínala stejně. Kdyby tomu tak bylo, vybrala by si jeho a ostatní by zapudila. Poté přiznala svojí chybu.

 

Na konci vyprávění se královna Pampinea vzdává svého vavřínového věnce a věnuje jej nové panovnici Filomeně, která se rozhodne dát vyprávění řád a stanoví omezení tématu na "o lidech, které sice postihly různé nehody, s nimiž to ale nakonec nad veškeré očekávání dobře dopadlo." Jediný, kdo se omezením nebude řídit, je Dioneo, který chce povídat jako poslední a pouze to, co chce.