Otokar Březina

STAVITELÉ CHRÁMU
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STAVITELÉ CHRÁMU

 Viděli jsme zástupy nesčíslné. Ponurou majestátností věcí
 kráčeli smutni. Cizí byly si duše, jak by každá z jiného světa
 po tajemném ztroskotání zachránila zem. 
 I snily o svých ztrátách.
  
 O samotách uprostřed magických lesů, nad nimiž slunce
 podobno ptáku se zlatými křídly nekonečnými brázdilo éter;
 celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě a života harmonického,
 o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských nížin,
 v modrých prériích vzduchu a vody:
 v oceány se sklánělo v žízni a pijíc rozvlnilo je bouří,
 v jeskyně ametystové pod ledovci západů do hnízda horských růží šlo spáti
 a jeho sen viditelný, hra tisíců bratrských sluncí,
 tančících v rytmech hudby melancholické, vznášel se nekonečnostmi
 zářící láskou. Noc dávala hovořit květům o jejich léčivé síle
 a opojení, jež dřímá v hroznech a máku. Znali jemná slova,
 jež jako rozhozené zrní lákají ptáky. A zvířata lesní,
 která neokusila krve, je přítulně navštěvovala.
  
 Snili o městech, jež vládnou nad zeměmi. O rozkoši práce,
 slavnostním zvonění kladiv, zkrocení ohně, závratích boje,
 signálech jízdy, sladkosti nebezpečenství, hrdosti dávajících,
 smělosti ruky, jež hází tajemné sítě nad národy,
 a o slovech, jež jako smolné věnce padají na města nepřátelská.
  
 O pýše orlů na horách osamělých, jejichž vířící křídla
 rychlosti letu zdají se nehybně ztuhlá jak z kovu
 a stačí zrakům protínajícím soumračný vesmír jak hvězdy.
  
 O rozkoši zničení, triumfální jízdě cyklónů nad rovinami,
 požárech lesů, ledových vichřicích pólů, o démonickém výsměchu živlů,
 které v řinčení přetrhaných řetězů blesky vybíjejí se v chaos.
  
 O tragické žízni hledajících, honbě, která tajemství stíhá
 cestami nesčetných světů, ústících v jediném světě,
 zmateně pobíhá tisíciletími, číhá na předvěkých pohřebištích
 a jako na skoby řeřavé ještě, dokuté právě posledním úderem kladiv,
 na slunce věší svá tenata neviditelná
 a lovecké sítě spouští v plamenná moře, která je tráví
 jak pavučiny. A odsouzená hledati věčně
 mate se mlčeními, která si kolem ní odpovídají
 v magických dotknutích rukou, v agónii mučených zvířat,
 v početí zakrytém blesky, v šílenství ztrhaných zraků i v pýše
 zahrabávající do země stopy, jimiž jsi kráčel.
  
 Snili o rozkoších nejistoty a hry, rozčilení tržišť,
 o zmatku tisíce jazyků, pokřikem plnících duši jak přístaviště,
 kam ze všech moří se vracejí lodě a kde orgie bázní,
 nadějí, krve a hříchu přehlušují hukot moří
 a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících.