Otokar Březina

TAJEMNÉ DÁLKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DEN VÝROČNÍ

 Známá cesta, kterou jsem šel, se změnila v mých zracích.
 Stromy vyrůstaly přede mnou z vyhaslého sněhu
 jaksi jiné než jindy. V zelených svitech tlel západ,
 hranice vyhaslá mrtvého dne, podivně smutný.
 
 Ocelovým, svírajícím se kruhem úžil se obzor. Tma zrála.
 Černá bratrstva lesů, zřel jsem, klekala k zemi
 jak k choru modliteb za zemřelé. Příkrov nebe se nížil
 nad mojí hlavou, jak stlačen a dolů vypjatý šerem.
 
 A ticho se kouřilo z dálek, padalo s výší a příšerně slavné
 dusilo kroky. Šeptem úcty třásl se hlas mé duše.
 (Bylo něco mdlého ve vzduchu, jak jeho svěžest by vpila
 žhavá žízeň rozžatých hromnic.)
 
 Toť čas, z nějž jindy s rozkoší tesknou jsem dýchal
 dlouhé umírání barev a světel a naslouchal hudbě
 blížících se stínů. Tajemný smysl mluvíval ke mně
 z těsné blízkosti noci, oddech věčného snění.
 
 Dnes úzkost mi ovála tváře. A dávno zapadlá léta
 se zdvihla v mé duši. Dech vlastní zdál se mi cizí,
 jak někdo by vedle mne kráčel neviditelný
 a známým dotykem sevřel mi chvějící se ruku.
 
 Oh, ano, Svatá! Tvá slavnost dnes v zahradách věčných!
 Mši zádušní to pějí mé myšlenky, jak zvlněným chorem
 v teplý pláč voskovic, kde rudá krev přetéká z číše
 věčného světla v tvůj oltář, zastřený černě.
 
 Van studený smrti dech' záclonu stínů v okna mé duše,
 modlitba rozjímavé samoty útrpně stiskla mi ruku:
 neboť mých vzpomínek řasnaté závoje černé
 jsou měkkým ložem, kde provždy vtiskla se forma
 tvého mrtvého těla.