Otokar Březina

SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RANNÍ MODLITBA

 Stan černý smrti, jejž rozpíná duše na cestě své, aby odpočinula,
 jsem svinul dle rozkazu tvého a obrácen k východu světla
 řekl jsem myšlenkám, klečícím na růžových kobercích jitra:
 Modlete se!
 
 Ó Nejvyšší!
 
 Tvůj úsměv mystický zatřásl zemí šlehnutím úrodné mdloby,
 nedočkavé hlasy všech vůní zmateně vyvalily se z nížin,
 žíznivé klasy prohnuly se s bolestnou rozkoší pod sesutím světla
 a zdravé vtáhnutí dechu radostně rozesmálo žijící formy. -
 Ale zraky milenců snu se zatměly bázní, vyhýbavé a kleslé
 pod jiskřivým pohledem dne, v němž svítí divoká žádost nezrozeného.
 Jako hněvivý zrak dozorce davů a sil přelétl krajiny země,
 zachvěl se před ním život, zabouřily dílny všech krví.
 Oblaky s drápy ohnivými vyhnal z vod (schoulené v moři zářící
 hnízda),
 vpadl do stáda opilých vůní a hlas jejich zakřikl hněvem bílého
 žáru,
 ve varu světel rozkypěl barvy, žhavé je nastříkal v duše
 a palčivým popelem okamžiků posypal hlavy litujících.
 
 Hodinami zazvonil všem duším počátek žně, ó Majiteli rolí a
 stád!
 Všichni viditelní i neviditelní služebníci vyšli na souvratě
 tvé,
 ale rachot tvých vozů, naplněných úrodou, zahřmí jen do snění
 básníků.
 Tvá bude úroda na polích lásky a v zahradách, kde jaro omdlelo
 vůní,
 úroda chudých, zmořená suchem v den setí a deštěm v den metání
 klasů,
 úroda těch, kteří pohledy síly určují hranice majetku svého,
 úroda bolesti, s květy, jež hoří všemi barvami duší
 a jako příliž vytažené lampy, jež kouří dusnými vůněmi smrti.
 Úroda setby, jež čeká pod sněhem času na dobu staletých tání,
 a královská úroda zrní nezasetého.
 I já, jeden z nejchudších, vycházím poslušen na hlas tvého zvonu
 na zděděnou líchu mých mrtvých, kde klekání ztichlá mi hlaholí
 z hučení větrů,
 a oněmlé hlasy z šepotu stvolů mne sílí povzdechem dávna.
 
 Ó Věčný! Až žárem se rozpuká země, dej, až sednouti mohu do
 tvých stínů!
 Až umdlím, přej, aby mé naděje se napily vína šumného budoucí
 září!
 Až prací zrudnou mi tváře, nech je zlíbati pohledy mrtvých,
 a pot mého čela ať ovívají éterné ruce těch, kteří mne milovali!
 Dej požehnání mým zrakům, když utkví na bujném obilí šťastných,
 a pevnost pohledu mému, když uzří mystické znamení smrti na květech
 zahrad a duší!
 Hlasu mému dej hudbu lahodnou žencům jak zvonění o polednách
 a písni mé stříbrné kadence potoků uprostřed polí v čas žízně!
 Dej, aby mé kroky vzbudily z umdlení radostné čekání bratří,
 a na můj pozdrav aby vlídně odpověděli pospíchající!
 Dej, ať v hněvivých pohledech nepřátel dovedu uctíti záření
 tajemství tvého
 a chvílím, které proti mně vyšlou, až řeknu s úsměvem: Dělníci
 moji!
 A nezasloužím-li, aby má křídla se vznášela silou mého zraku,
 až litost má vznáší se silou, po níž teskní má (...)
(......)