Otokar Březina

RUCE
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RUCE

 V oslňující bělosti světla ležela země jako kniha písní
 otevřená před našimi zraky. A takto jsme pěli:
 
 Hle, v této chvíli ruce milionů potkávají se, magický řetěz,
 jenž obmyká všechny pevniny, pralesy, horstva
 a přes mlčenlivé říše všech moří vypíná se k bratřím:
 V městech, jež z hlubokých horizontů se tmí, tragická obětiště,
 a kde slunce, mystická lampa, spuštěná nízko z kleneb azuritových,
 krvavě doutná v dýmu, valícím se nad nádražími a katedrálami,
 paláci králů a vojsk, parlamenty, žaláři, amfiteátry,
 a kde žár milionů srdcí v soumračná nebesa duchů
 rozdrážděn sálá, v horečném větru slasti a smrti,
 zrní žhavého uhlí, železným nástrojem rozrývané; -
 v zasmušilých mlčeních nížin, v bolestných předtuchách léta,
 když květem vymřelé proudy sil jarních jak láva kamení v nepohnutosti,
 dni jak dělníci tajemných hutí za sebou plíží se unaveni
 a v krůpějích potu jiskří se člověk i zvíře, bratrsky sepjati ve jho,
 pod jedním bičem neviditelným, od východu k západu šlehajícím;
 na vlnách moří a duší, kde úzkostné povely plavců, stržené vírem,
 kolem stožárů krouží, oněmlé jásotem blesků, když nebe a vodstva
 slily se v jediný element hrůzy a smrti; -
 u všech výhní, stavů a lisů, v lomech a v podzemních štolách,
 na staveništích faraonů, kde zapraženi úpí národové
 a staví hroby gigantické pánům nad nesčíslnými; -
 v démonickém pohybu kol, pístů a pák a nad hlavami letících kladiv; -
 na bojištích, ve hvězdárnách, učilištích, lazaretech, laboratořích; -
 v dílnách mistrů, zamyšlených nad mramorem, kde dříme
 svět mocnější hrůzy a slávy a z hmoty odvěkých mrákot
 napolo ozářen vstává v blýskotu dlát a v tvůrčím zjitření zraků; -
 a tam, kde vášeň na sopečných úpatích smrti nechává kvésti
 oranžové zahrady touhy a zráti vína a jedy nejohnivější
 v horečném slunci nikdy nezapadajícím; a kde rozkoš,
 alchymista otrávený parami svého marného varu,
 šílí v halucinacích; - v soumracích tajemství a hudby,
 kde myšlenka blíží se k místům zapovězeným a v orchestrech hřmících
 snem harmonie ztracené zakvílí kovy a ze strun
 vane proud písní jak vítr prvotní země nad únavou duší; -
 pod gestem panen elektrisujícím, kde jiskří se jara omamující
 noc osudu zvoní polibků letem, jako rty řeřaví hvězdy
 a žena, zbledlá náhle při zavolání svého skrytého jména, agóniemi
 jako po stupních kluzkých krví, sestupuje k zakletým pramenům žití,
 v úpění věků do kruhů hnaných, v žárlivé vření bytostí neviditelných,
 a s výkřikem hrůzy zpět letí, siná, a bolestnými plameny rukou
 k prsům tiskne svou kořist: život kvílící v potkání tohoto slunce; -
 v nárazech tisíce vůlí, stržených proudy tvé mystické vůle,
 jediný ve všech milionech pracuje člověk, třesou se ruce nesčíslné,
 z věků do věků v křeči napínají se, nikdy neumdlévající
 na obou polokoulích země... V tragickém triumfu snění
 jak ruce dítěte hvězdami pohrávají si jak drahokamy,
 ale při procitnutí nabíhají a tuhnou, krvavé vraždou,
 zmodralé mrazem věků, a v letu země, nad propastmi vyrovnávající,
 zachytávají se v zoufalství vegetace její... Šílené ruce krutého lovce
 ve štvanici živlů! Kletbou ztížené ruce otroka polonahého
 u šarlatových výhní práce! V sepětí modlitby úderem blesku
 jak písek ztavené ruce přemoženého! A slzami smyté,
 bělostné, září přetékající, vždy krvácejícími stigmaty lásky
 poznamenané! Magické, léčivé, dotknutím čela čtoucí myšlenky bratří!
 Královské, rozdávající! V nebeská ukolébání uspávající!
 Zéternělé jak světlo a k ovoci mestických stromů
 prodlužující se celým vesmírem do nekonečna! --
 
 A ruce naše, zapjaté v magický řetěz rukou nesčíslných,
 chvějí se proudem bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek,
 stále mocnější tlakem věků. Nepřetržité vlny
 bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnění a lásky
 probíhají nám tělem. A v úderu větru jejich, smysly zhasínajícím,
 cítíme, jak řetěz náš, zachycen rukama bytostí vyšších,
 v nový řetěz se zapíná do všech prostorů hvězdných
 a objímá světy. - A tehdy na otázku bolestnou,
 staletí skrývanou v bázni jako tajemství rodu,
 jež prvorození sdělují prvorozeným, umírajíce,
 uslyšeli jsme kolozpěv vod, hvězd a srdcí a mezi slokami jeho,
 v intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících.