Otokar Březina

VĚTRY OD PÓLŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Polední zrání

 Nejvyšší! Otče nezrozeného! Přijmi hymnus zpívajícího o polednách!
 
 Od věků, nehnuté, sálá tvé mystické slunce do vření míz a zpěnění síly,
 stoupáním krví, ohnivými vůněmi snu a nadějí, jež bloudí nad oseními,
 dech tvého poledního slunce valí se blankyty tisíciletí!
 Myšlenky národů omdlévají v smrtelných mdlobách pod jeho vedrem,
 a bolesti, jež tisíci neviditelných plamenů se protáhly těly všech mrtvých,
 zavanutím jeho mystických větrů dnem naším vyšlehly v požár.
 
 Dech tvého poledního zrání valí se blankyty tisíciletí!
 Bohatstvím jiskřících forem odívá věčné sny země o květech,
 však ohnisko jeho skrývá se zrakům: slunce, jež setmělo vlastní svou září,
 a nad královstvími ve výši drží oblaky s blesky přichystanými.
 Slyšíte údery dvanácté hodiny dne, v němž každá vteřina probíhá věky?
 
 Dech tvého poledního zrání valí se blankyty tisíciletí!
 Rozkoší sálá mocnými pohledy panen, jež volají k životu snění 
 nezrozeného,
 a smutkem lilijí, určených k smrti, vůněmi hýří na chvících se ňadrech,
 a v objetích nechává šílenstvím jásati bolesti budoucích žití.
 
 Dech tvého poledního zrání valí se blankyty tisíciletí!
 Pokolení táhnou za pokolením v jeho vítězné hudbě jak pochody vojsk!
 
 Snění odvěké noci zanáší v odpočinutí pozemských nocí
 a vůni zralého ovoce ukrývá, tajemně, v bělostná sevření květů.
 Krev přemožených, jež stříká pod sekerou silných, syčí praskotem 
 jeho mystických žní
 a bílými vedry v něm uzrává nejprudší jedová šťáva pro uštknutí hadů.
 Vření jeho odívá zvukem písně hlasu nesmrtelného, jenž hovoří v duších,
 a bázní všech přepadaných šelestí větvemi v němých pralesích 
 nepoznaného
 a zrychluje poutníků kroky pod jich klenbami, nad nimiž vlní se slunce.
 Výkřiky úzkosti dusí se v jeho zvonícím tichu, v němž jásot vítězů dřímá
 a na vlnách jeho nesou se hymny velikých mrtvých, marně zpívané 
 před staletími,
 aby v čase svém vydaly vůně, jak lípy, jež kvetou,
 když ostatní stromy již nemají květů.
 V plamenech jeho kráčejí svatí, radostně ubledlí jeho mystickou lázní,
 a zraky jejich, oslepeny jeho (...)
(......)