Otokar Březina

VĚTRY OD PÓLŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Láska

 Záře dalekých jiter se zrcadlí v úsměvech mlčení vašich před odpovědí
 a myšlénky vaše jsou jak přezrálé klasy samy se otvírající.
 Přišel čas nejkratších večerů; s výší střesené květy dotkly se země,
 vůně dne nocemi bloudí a konstelace letní vystouply na vašem nebi
 a i v nejroztržitější pohledy vaše chytá se padání hvězd.
 Smích a výkřiky žíznivé krve už nestačí vaši zbohatlé duši,
 šílenství její cítí se silným přijati bolesti věků
 a mluviti řečí, v níž láska má hluboká poznání smrti,
 agonie extatické úsměvy milujícího a rozkoš je sesutí světů
 (neboť zříceninami prochází duše na cestách k vyššímu světlu
 a bolest je výčitkou odloučeného.)
 
 Hle, bratří! Vaše láska se plní jak stromoví jižní: plody má uprostřed 
 květů,
 a dech její roven je větru všech zahrad, etherná kytice tisíců vůní.
 Mlhy zdvihly se k výši: k posledním, příštím, světům se rozšířil obzor,
 a v extasi vaší zazvonil vesmír jak hudba při hostině nesčíslných.
 Ale neubývá úrody vaší: dech Věčného táhne pod nebesy vašeho 
 srpna a října
 v den slavnosti klasů a zahrad a vinic a duší,
 a žeň vaše je podobna úrodě světla:
 do příchodu nesčetných nocí žali z ní národové
 a nezmenšili jí v tisíciletích. — —
 
 V nové síle život jste pocítili
 a tepot vašeho srdce vrací vám dálky jak bouři.
 
 Neboť nekonečno všech cest kříží se v duši milujícího
 a v hlase lásky mrtví se ptají, kdy nastane hodina vysvobození,
 a nezrození jim odpovídají bolestí její.
 V klidu jejím je nepokoj očekávání a v úsměvech jejich vzpomínky slunce,
 jež zapadlo nad nivami země a vyšlo na nebi neviditelném
 a vzpomínky slunce na ohnivá vření, než první světy se odtrhly v dálku.
 A v blesknutí jejího zraku řeřaví tajemná čára, přítomnost nepoznaného,
 jež protíná vidmo mlhovin nejvzdálenějších,
 z nichž dosud hvězdy se neutvořily.
 
 Bratří! Vaše láska se plní jak stromoví jižní: plody má uprostřed květů
 a dech její roven je šepotu soumraků v měsíci jarního tání.
 
 Tušení jejímu dáno je spatřiti duše v prvotním světle
 a pozdravit bolest, když vrací se z tajemství věcí
 zbohatlá cestami svými a silná rozpjetím křídel svých v Rythmu.
 Z požáru dotknutí jejího vzbouzí se větry, jež zmítají slehlými atmosferami
 a hudbou ukrytou v plamenech (...)
(......)