Otokar Březina

STAVITELÉ CHRÁMŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Stavitelé chrámu

 Viděli jsme zástupy nesčíslné. Ponurou majestátností věcí
 kráčeli smutni. Cizí byly si duše jak by každá z jiného světa
 po tajemném ztroskotání zachránila se na zem.
 I snily o svých ztrátách.
  
 O samotách uprostřed magických lesů, nad nimiž slunce
 podobno ptáku zlatými křídly nekonečnými brázdilo ether;
 celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě života
 harmonického,
 o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských
 nížin,
 v modrých preriích vzduchu a vody:
 v oceány se sklánělo v žízni a pijíc rozvlnilo je bouří,
 v jeskyně ametystové pod ledovci západů do hnízda
 horských růží šlo spáti
 a jeho sen viditelný, hra tisíců bratrských sluncí,
 tančících v rythmech hudby melancholické, vznášel se nekonečnostmi
 zářící láskou. Noc dávala hovořit květům o jejich léčivé síle
 a opojení, jež dřímá v hroznech a máku. Znali jemná
 slova,
 jež jako rozhozené zrní lákají ptáky. A zvířata lesní,
 která neokusila krve, je přítulně navštěvovala.
  
 Snili o městech, jež vládnou nad zeměmi. O rozkoši práce,
 slavnostním zvonění kladiv, zkrocení ohně, závratích boje,
 signálech jízdy, sladkosti nebezpečenství, hrdosti dávajících,
 smělosti ruky, jež hází tajemné sítě nad národy
 a o slovech, jež jako smolné věnce padají na města
 nepřátelská.
  
 O pýše orlů na horách osamělých, jejichž vířící křídla
 rychlostí letu zdají se nehybně ztuhlá jak z kovu
 a stačí zrakům protínajícím soumračný vesmír jak hvězdy.
  
 O rozkoši zničení, triumfální jízdě cyklonů nad rovinami,
 požárech lesů, ledových vichřicích polů, o démonickém
 výsměchu živlů,
 které v řinčení přetrhaných řetězů blesky vybíjejí se v chaos.
  
 O tragické žízni hledajících, honbě, která tajemství stíhá
 cestami nesčetných světů, ústících v jediném světě,
 zmateně probíhá tisíciletími, číhá na předvěkých
 pohřebištích
 a jako na skoby řeřavé ještě, dokuté právě posledním
 úderem kladiv,
 na slunce věší svá tenata neviditelná
 a lovecké sítě spouští v plamenná moře, která je tráví
 jak pavučiny. A odsouzená hledati věčně
 mate se mlčeními, která si kolem ní odpovídají
 v magických dotknutích rukou, v agonii mučených zvířat,
 v početí zakrytém blesky, v šílenství strhaných zraků
 i v pýše
 zahrabávající do země stopy, jimiž jsi kráčel.
  
 Snili o rozkoších nejistoty a hry, rozčilení tržišť,
 o zmatku tisíce jazyků, pokřikem plnících duši jak
 přístaviště,
 kam ze všech moří se vracejí lodě a kde orgie bázní,
 nadějí, krve a hříchu přehlušují hukot moří
 a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících.
  
 A večer o sladkosti hudby (...)
(......)