Otokar Březina

RUCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šílenci.

 Bloudíme tajemství země, ptáme se věcí mlčenlivých,
 na jaro, které nepřichází, na květy, které se nerozvíjí;
 vždy s jedním pozdravem větrům, jež do věků budoucích vanou,
 vždy s jednou myšlenkou nedomyšlenou, písní nedozpívanou,
 přísahou vázaní svědkové mysterií.
 
 Nevlastní děti tvoje, ó země, byli jsme bolesti mlékem
 jako na prsou svedených matek svých odkojeni;
 kde naši bratři pili z tvých drobných a sladkých pramenů vděčně,
 před slanými vodami oceánů my stáli, žízniví věčně,
 a jenom tragická hudba jich bouří dala nám opojení.
 
 K modlitbě díků my klekli, kde nesčíslní tě proklínali,
 a plakali jsme tam, kde nesčíslní ti dobrořečí;
 hlas náš se jiskřil jak slunce, když bázní oněmly miliony
 a když vítězům k návratu v triumfu hřímala srdce a zvony,
 rty naše, prorocké, stiskly se v mlčení bolestnou křečí.
 
 Knížata země i otroci do krve ubičovaní
 jak bratři vcházeli v modliteb našich katedrály:
 pro všechna čela poznamenaná polibek míru jsme měli,
 snům země nejtíživějším jak povzdechu matky jsme porozuměli
 a tam, kde bratři odvrátili se s hrůzou, my ještě milovali.
 
 V úsměvech krásy i v přítulných pohledech věcí
 hořelo pro nás hrobové světlo našeho zasvěcení;
 z ticha agonií k nám vyvřel polibků dychtivý šepot,
 z ticha, hnusu a umdlení - mladistvých křídel jásavý tepot,
 z ticha rozkoše - mlčení vnitřního ohně, v němž pracují zatracení.
 
 Od jitra k večeru svému šli jsme jen přes věky příští:
 když jsme se bratřím nejbližší zdáli, nejvíc se vzdalovali;
 nejchudší, ze vzácných světel, mramorů, tajemných kovů,
 k Věčného slávě my stavěli chrámy, nádheru vraceli slovu,
 a pokorní, jménem tvé mystické moci nad dušemi královali.
 
 A ač jsme nesčíslnými životy žili, žárem všech světů kvetli,
 slunce své lásky jak oblak pozdvihli v azur illusí vesmír celý,
 k zvířatům ve jhu se skláněli, jako k bratřím zakletí svého,
 všech početí cítili slast a v lůnech bolestná hnutí nezrozeného
 a ve svém srdci oheň všech srdcí - stáli jsme osamělí.
 
 Jen mrtví a z věků příštích se (...)
(......)