<<< Literární doupě
Literární doupě

David Brin

THOR VS. KAP. AMERICA

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

Lego Super Heroes Thor vs. Hulk: Souboj v aréně -
 
 
cena původní: 1500 Kč
cena: 1380 Kč
Lego Super Heroes Thor vs. Hulk: Souboj v aréně -
Pobřeží Infinity - Brin David
 
 
cena původní: 369 Kč
cena: 313 Kč
Pobřeží Infinity - Brin David
Válka pozvednutých - Brin Glen David
 
 
cena původní: 299 Kč
cena: 263 Kč
Válka pozvednutých - Brin Glen David

 

   1   

 

 

1.

Ponorka se ustálila v hloubce periskopu; Lokiho skřítek v té chvíli zakoulel očima a žalostně zanaříkal. Sporý, s hlavou na krátkém krku, se tlustými prstíky tahal za žlutošedivý vous a hleděl vzhůru na skřípající trubky.

Patří do temných, hlubokých lesů a tajných jeskyní, pomyslel si Chris Turing a pozoroval trpaslíka. Nemá tu co dělat.

Jenom lidé si vybírali takový způsob, jak zemřít - v děravé ocelové rakvi se snažit vyhodit Valhalu do vzduchu.

Lokiho trpaslík tu tím pádem nejspíš nebyl dobrovolně.

Proč, napadlo Chrise najednou - ale ne poprvé. Proč existují takové stvůry? Copak se ďáblovo dílo na světě nedařilo dost dobře, ještě než mu oni přišli na pomoc?

Stroje zabraly a Chris vytřásl tu myšlenku z hlavy. Představit si svěť bez Ásů a jejich přisluhovačů bylo v této době stejně obtížné, jako vzpomenout si na doby, kdy nebyla válka.

Chris seděl připoutaný v bezpečnostním sedadle - slyšel přitom, jak ledové vody Baltu šplouchají za tenounkou přepážkou - a pozoroval gnóma, který se krčil na víku bedny s rozebranou vodíkovou bombou. Vytahoval nožky jako paličky dál od mořské vody, která se převalovala po palubě, a tiskl se na černé krabici co nejvýš. Skřítek znovu zaskučel když Kosatka vysunula periskop a trubkami na vyrovnání tlaku přibublávala další voda.

Major Marlowe zvedl hlavu od samopalu, který už nejmíň po třicáté skládal dohromady. "Co toho zatracenýho trpaslíka v týhle chvíli štve?" zeptal se námořní důstojník.

Chris zavrtěl hlavou. "Mně se ptej. Možná mu vadí, že není ve svým prostředí? Staří Norové si přece mysleli, že v hloubce pod vodou můžou být jenom ryby a potopený lodě."

"Myslel jsem, že jsi na Ásy trochu expert. A ty zatím ani pořádně nevíš, proč vříská?"

Chris mohl jenom pokrčit rameny. "Už jsem řek, že nevím. Proč se ho nezeptáš sám?"

Marlowe mrzutě mrskl pohledem po Chrisovi, jako by chtěl říct, že ho ten vtip nenadchl. "Sednout si do toho příšerného smradu a chtít po jakémsi trpaslíkovi od Lokiho, aby mi vysvětlil svoje pocity? Pche. To bych radši naplival všem Ásům do očí."

Z druhé strany vedle Chrise seděl jeho pobočník, Zap O'Leary, který se vyklonil do uličky a zakřenil se na Marlowa. "Tě chci vidět, nádhero," pronesl O'Leary k námořníkovi. "Tamhle u periskopu jeden Ás je, pitomče. Předveď se... Ale musíš naňho plivat v runách." Výstřední technik kývl směrem k námořníkům namačkaným kolem periskopu. Vedle velitele se rýsovala obrovská postava, oděná do kožešin a kůže, která se tyčila vysoko nad námořníky.

Marlowe se nechápavě obrátil zpátky k O'Learymu. Námořník nevypadal ani tak uraženě jako spíš zmateně. "Co říkal?" zeptal se Chrise.

Chris zalitoval, že sedí mezi nimi. "Zap navrhuje, že bys mohl naplivat do očí přímo Lokimu."

Marlowe se zatvářil kysele. O'Leary mu stejně tak mohl navrhnout, aby strčil ruku do leteckého motoru. V té chvíli jeden z námořníků, nacpaný do uličky za nimi, udělal tu chybu, že upustil do špinavé prosakující vody pod nohama nábojnici. Marlowe si na ubohém pěšákovi vybil vztek bohatým proudem vynalézavých nadávek.

Ať přišli odkud chtěli, nejsou na ponorky zvyklí, pomyslel si Chris. A tihle takzvaní trpaslíci určitě nesnášejí vodu.

Chris přemýšlel, jak se Lokimu podařilo tohohle přesvědčit, aby se vydal s nimi na sebevražednou výpravu.

Nejspíš mu pohrozil, že ho promění v žábu, uvažoval. Lokimu by to bylo podobné.

Byl to zoufalý pokus. Na sklonku roku 1962 měly zbytky Aliance proti nacismu už jen málo času. Jestli se vůbec tento podzim dalo něco dělat, aby se zabránilo nevyhnutelnému, pak by to za takový hazard stálo.

Dokonce i Loki - podobal se medvědu, byl téměř nezranitelný a často vybuchoval v smích, ze kterého lidem běhal mráz po zádech - ztrácel nervy, když Kosatka vyklouzla z břicha řvoucího B-65 a šíp ponorky padal jako veliký kámen hluboko do Neptunova ledového objetí, až se jim žaludky obracely.

Chris musel uznat, že i jemu by se udělalo zle, kdyby ten krátký, zdánlivě nekonečný pád trval o něco déle. Když narazili na hladinu a rozlehl se nářek mučeného kovu, byla to skoro úleva.

Zdálo se, že všechno je lepší než dlouhý, ohlušující let přes oceán, kdy se museli neustále vyhýbat nacistickým raketám, trhaně poletovali cik cak a břicho letounu při tom kopírovalo hory i moře a oni jen bezmocně slyšeli, připoutaní k sedadlům, jak letci vedou své létající rakve sem a tam, a modlili se, aby nepřítelovi páni, Ásové, v této oblasti na severu právě dnešní noc nehlídkovali...

Z dvaceti nosičů ponorek, které vystartovaly od Baffinova ostrova, se jich k vodám mezi Švédskem a Finskem dokázalo dostat jenom šest. A Cestus a Tigerfish se při nárazu na vodu zlomily, roztrhly se jako rozpárané konzervy sardinek a vyvrhly nešťastné posádky vstříc mrazivé smrti.

Zbyly jenom čtyři ponorky, myslel si Chris.

Zatím, připomněl si. Naše šance jsou možná mizivé, ale ti chudáci piloti jsou opravdoví hrdinové. Pochyboval, že by se aspoň jediný člen zbývajících posádek dokázal dostat přes temnou, smrtonosnou Evropu do Teheránu a do bezpečí.

"Kapitáne Turingu!"

Chris zvedl hlavu, když šéf zavolal jeho jméno. Velitel Lewis zatáhl periskop a přešel ke stolu s mapou.

"Hned jsem u vás, veliteli." Chris se odpoutal a šlápl do slané vody.

"Řekni jim, že si svoje prásky šetříme pro sebe," radil mu O'Leary sotto voce. "Dobrá marjánka je moc vzácná, škoda se o ni dělit."

"Zavři hubu, blbče," zarazil ho Marlowe. Chris se brodil dopředu a nevšímal si jich. Velitel na něj čekal, stál po boku jejich "přátelského rádce", cizího tvora, který si říkal Loki.

Znám Lokiho už roky, myslel si Chris. Bojoval jsem po jeho boku proti jeho ásovským bratrům... a mně pořád tuhne krev v žilách, když se na něj podívám.

Loki si Chrise z výšky nevyzpytatelně měřil zlýma černýma očima. "Pán kouzel" vypadal spíše jako člověk, ale nepřirozeně veliký a silný. Jenže ty oči dojem lidskosti zrazovaly. Chris strávil s Lokim dost času od chvíle, kdy se zběhlý Ás přidal na stranu Spojenců, takže se naučil vyhýbat se pohledu do nich, jak jen to bylo možné.

"Pane," pozdravil úklonem hlavy velitele Lewise a vousatého Ása. "Vyrozuměl jsem, že se blížíme k bodu Y?"

"Správně," řekl velitel. "Budeme tam asi za dvacet minut, pokud se nestane nic nepředvídaného."

Lewis jako by za posledních dvacet hodin zestárl. Mladý velitel ponorky věděl, že jeho jednotka není jediná, která je v této operaci určena k obětování. Tisíc mil na sever odtud byly lepší trosky námořnictva Spojených států nasazeny do akce bez naděje na úspěch a za jediným účelem: odlákat Kriegsmarine a SS a zejména jistého "boha moře" od Baltu a operace Ragnarok. Lokiho synovec Tyr neměl proti ponorkám příliš velkou moc, ale pokud jeho pozornost neupoutali někde jinde, dovedl by jim připravit peklo na zemi, až by se jejich skrovné jednotky pokusily přistát.

Takže dnes v noci daleko odtud připraví peklo pro změnu americkým, kanadským a mexickým námořníkům.

Chris se od podobných myšlenek násilím odtrhl. U Labradoru šlo na smrt příliš mnoho chlapů jenom proto, aby zabavili jednu cizí bytost, zatímco čtyři ponorky se budou snažit proklouznout zadními vrátky.

"Děkuji vám. Měl bych to oznámit Marlowovi a své destrukční četě." Obrátil se k odchodu, ale zastavila ho obrovská ruka, která ho uchopila za rameno, sice zlehka, ale pevně jako z ocele.

"Musíš znát něco víc," řekla bytost jménem Loki hlubokým znělým hlasem. Neuvěřitelně bílé zuby svítily nad Chrisem v zářivém úsměvu. "Při cestě na pobřeží budeš mít společníka."

Chris zamrkal. Podle plánu měla jít jenom jeho četa a přepadový oddíl... Pak na obličeji velitele Lewise uviděl výraz sinalé hrůzy - horší než by způsobil obyčejný strach ze smrti.

Chris se otočil zpátky a zadíval se na obra oděného do kožešin. "Ty...," vydechl.

Loki přikývl. "Správně. Maličko změníme plán. Nebudu provázet podmořské čluny, až se budou snažit proniknout Skaggerakem. Půjdu s tebou na břeh, do Gotlandu."

Chrisovi se v tváři nepohnul ani sval. Při vší upřímnosti na této straně nebes nebylo způsobu, jakým by on nebo Lewis nebo kdokoli jiný mohl zabránit této bytosti v tom, aby dělala, co dělat chtěla ona. Tak či onak, Spojenci právě měli ztratit jediného přítele mezi Ásy v dlouhé válce, proti nacistickému moru.

Pokud slovo "přítel" Lokiho vůbec vystihovalo - objevil se jednoho dne na rozjezdové dráze skotského letiště, zrovna když probíhala poslední evakuace Británie; provázelo jej osm malých vousatých bytostí, které nesly bedny - Loki je zavedl k nejbližšímu ohromenému důstojníkovi a požadoval, aby jej osobní letadlo ministerského předsedy dopravilo do Ameriky. Ozbrojený batalion by ho asi zastavil. Válečné zpravodajství totiž dokázalo, že Ásové se dají zabít; když máte štěstí, rozdrtíte je těžkou a dostatečně rychlou palbou. Ale když si místní velitel uvědomil, co se děje, rozhodl se šance využit. Od té doby, už po deset let, Loki znovu a znovu dokazoval, jakou má cenu.

Až do dneška, tak je to.

"Když na tom trváš," řekl Ásovi.

"Trvám. Je to má vůle."

"Pak to půjdu vysvětlit majorovi Marlowovi. Omluv mě laskavě."

Několik metrů ustupoval pozpátku, pak se obrátil a šel. Se šplícháním se vzdaloval; připadalo mu, že ho světélkující zrak provází cestou kolem naříkajícího skřítka, kolem věčného cynického úsměvu O'Learyho, dál úzkou, mokrou uličkou, lemovanou připoutanými námořníky, celou cestu až k odpalovacím komorám.

Slyšel tichý hovor. Všichni chlapci mluvili anglicky, ale jen polovina z nich byli Severoameričani. Jejich výložky - Svobodný Francouz, Svobodný Rus, Svobodný Ir, Německý křesťan - v kalném světle oněměly, ale smíšené přízvuky byly nezaměnitelné, stejně jako způsob, jakým hladili své zbraně, a záblesky, které Chris zahlédl v jednom či dvou párech očí.

Takoví byli ti, kteří se dobrovolně vydali na sebevražednou výpravu, typ lidí, po třiceti letech strašné války běžný po celém světě, kteří už mohli ztratit málo nebo nic.

Major Marlowe už byl na místě, aby dohlédl na nakládání vyloďovacích člunů. Chrisovu zprávu nepřijal dobře.

"Loki chce s námi? Do Gotlandu?" Cedil mezi zuby. "Ten bastard je špión. Celou dobu jsem to věděl!"

Chris zavrtěl hlavou. "Přece nám stokrát pomohl, Johne. Už jenom tím, že tehdy doprovodil Ika do Tokia a přesvědčil Japonce..."

"To je mi zásluha! Už jsme měli japončíky na lopatkách!" Vysoký námořník zaťal zprudka pěsti. "Stejně tak bysme rozdrtili Hitlera, kdyby se tu nezjevily ty příšery, to ďáblovo prokletí. A on si teď žije mezi náma deset let, pozoruje naše metody, naši taktiku a naši technologii, jedinou skutečnou výhodu, která nám zbyla!"

Chris se zašklebil. Jak to měl Marlowovi vysvětlit? Námořní důstojník nikdy nebyl v Teheránu, na rozdíl od Chrise, který tam byl minulý rok. Marlowe nikdy neviděl hlavní město Izraele - Íránu, největšího a nejvěrnějšího spojence Ameriky, baštu Východu.

Tam, v desítkách ozbrojených osad podél východního břehu Eufratu, se Chris setkal s tvrdými muži a ženami, kteří měli na svých pažích vytetovaná čísla z Treblinky, Dachau, Osvětimi. Poslouchal jejich příběhy o tom, jak jedné beznadějné noci za ostnatým drátem a v zápachu šířícím se z komínů zvedly hladovějící zástupy, odsouzené k smrti, hlavy k nebi, ze kterého náhle padala mlha. Nevěřící, smrtelně strnulé oči hleděly v úžasu, jak se mlžný opar spojuje a splývá v cosi, co vypadalo téměř jako pevná hmota.

Z té pohádkové mlhy se utvořil most mnoha barev... duhový oblouk se zdvíhal z místa hrůzy do bezměsíčné noci a druhého konce vidět nebylo. A všichni odsouzení, muži i ženy viděli, jak z výšek přijíždí na létajícím koni postava s temnýma očima. Cítili jeho šepot uvnitř svých mozků.

Pojďte, děti, dokud vaši mučitelé nevěřícné přivírají oči, lapeni pavučinou mé vůle. Pojďte, všichni, vstupte na můj most vedoucí do bezpečí, dřív, než bratranci odhalí mou zradu.

Když padli na kolena či se klaněli v děkovné motlitbě, postava si jen posměšně odfrkla. Jeho hlas jim zasyčel v hlavách.

Nepokládejte mě mylně za vašeho Boha, který vás opustil, abyste zde zemřeli! Nedovedu vám vysvětlit, proč zde není On, či jaké jsou v tom všem Jeho plány. Otec Všehomíra je tajemstvím dokonce i pro Velkého Odina!

Vězte, že vás nyní odvedu do bezpečí, jaké jen může na tomto světě být. Ale jen když si pospíšíte! Pojďte, a buďte vděčni později, jestli musíte!

K táborům, ponurým ghettům, obléhaným městům - tam všude byly přistaveny v jediné noci mosty, které s úsvitem zmizely jako pára nebo sen. Dva milióny lidí, staří, chromí, ženy, děti, otroci Hitlerových válečných továren, vstoupili na tyto cesty - protože neměli jinou volbu -, a zjistili, že sestoupili v opuštěné krajině, u břehů prastaré řeky.

Dorazili právě včas, aby se chvatně chopili zbraní a zachránili britskou armádu, prchající z trosek Egypta a Palestiny. Splynuli s užaslými Peršany a uprchlíky ze zchromlého Ruska a z chaosu spolu vytvořili nový národ.

Proto se krátce po oné noci Loki objevil na letišti ve Skotsku. Nemohl se vrátit do Evropy, protože jeho ásovští příbuzní zuřili k nepříčetnosti. Tím, že se dnes vracel do Gotlandu, se určitě vystavoval stejnému nebezpečí jako vojáci.

"Ne, Marlowe. Loki není špión. Nemám ponětí, kým vlastně je. Ale vsadil bych krk, že špión není."

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist