Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(2) PILÁT PONTSKÝ

 Čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Heroda Velikého správce Judeje Pilát Pontský v bílém plášti s purpurovou podšívkou.

Ze všeho na světě nejvíc nenáviděl vůní růžového oleje. A dnes všecko předpovídalo špatný den, protože tahle vůně pronásledovala prokurátora od božího rána.

Měl pocit, že odporný růžový zápach vydechují přímo cypřiše a palmy v zahradách paláce a že se mísí s pachem kožené výstroje i potem vojáků legie.

Od zadních křídel paláce, kde se utábořila 1. kohorta Dvanácté bleskové legie, která přišla spolu s ním do Jeruzaléma, se táhl přes horní otevřenou terasu kouř, a v nahořklém dýmu, který prozrazoval, že kuchaři v centuriích se dali do díla, Pilát zřetelně rozpoznával mastný růžový zápach.

 Ó bohové, za co mě trestáte? Ano, je to bezpochyby zase ta nevyléčitelná, hrozná nemoc... hemikranie... co při ní bolí polovina hlavy... Není proti ní léku ani záchrany... zkusím neotáčet hlavu...

Na mozaikové podlaze u fontány už stálo připravené křeslo. Prokurátor se neohlížel vpravo ani vlevo, těžce dopadl do křesla a natáhl ruku stranou. Tajemník do ní uctivě vložil pergamenový svitek. Pilát s bolestivou grimasou zběžně, úkosem prolétl napsané, vrátil svitek tajemníkovi a těžce ze sebe vypravil:

 „Vyšetřovanec z Galileje? Poslali jste ten případ tetrarchovi?"

„Poslali, vladaři," přisvědčil tajemník.

„A on?"  „Odmítl případ uzavřít a žádá, abys potvrdil rozsudek smrti,   vynesený  synedriem,"  vysvětloval   tajemník. Prokurátorovi škublo v tváři a přikázal tiše: „Předvedte obžalovaného."

Ale to už stráž přiváděla z otevřené terasy na kolonádu asi sedmadvacetiletého muže a postrčila ho před vladařovo křeslo. Obžalovaný měl na sobě starý potrhaný modrý chitón, hlavu ovázanou bilou rouškou, kolem čela ovinutý řeminek, ruce svázané za zády, pod levým okem velkou modřinu a v koutku úst se mu černala stružka zaschlé krve. Pozoroval vladaře s neklidnou zvědavosti.

Pilát chvili mlčel a pak se tiše otázal aramejsky:

 „To ty jsi vyzýval lid, aby zbořil jeruzalémský chrám?" Přitom seděl nehybně jako socha a jen slabě pohyboval rty. Bál se pohnout hlavou, kterou rozpalovala dábelská bolest...

Vinik se svázanýma rukama se poněkud naklonil dopředu a ujišťoval:

„Věř mi, dobrý člověče..."

Ale prokurátor ho přerušil, aniž sebemiň zvýšil hlas či změnil pózu:

 „Ty mě oslovuješ , dobrý člověče '? Jsi na omylu. Po celém Jeruzalémě si šeptaji, že jsem sveřepý netvor, a máji pravdu." Poté stejně monotónně dodal:

„Centurion Krysobijce ke mně!"

Všem připadalo, že se na kolonádě náhle setmělo, když velitel prvni centurie Marek zvaný Krysobijce stanul před Pilátem. Byl o hlavu vyšši než největši voják legie a jeho rozložitá ramena zcela zastinila vycházejici slunce.

Vladař oslovil centuriona latinsky:

 „Tenhle zločinec mi řiká , dobrý člověče' . Odved ho a vysvětli mu, jak se mnou má mluvit. Ale nezmrzač (...)

(......)