Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(4) PRONÁSLEDOVANÍ

Utichly hysterické výkřiky žen, dozněl pronikavý hvizd milicionarských píšťalek, odjely dvě sanitky, prvni odvážela tělo bez hlavy a uříznutou hlavu na prosekturu, druhá pohlednou řidičku, zraněnou úlomky skla, domovnici v bilých zástěrách smetli rozbité sklo a posypali piskem krvavé kaluže a básnik Ivan nestačil ani doběhnout k turniketu, jenom sklesl na lavičku a zůstal strnule sedět. Několikrát se pokusil vstát, ale nohy ho neposlouchaly, jako by náhle ochrnuly.

Sotva zaslechl prvni výkřiky, rozběhl se k turniketu a uviděl, jak po dlážděni poskakuje hlava. To ho natolik vyděsilo, že dopadl na lavičku a kousl se do ruky, až mu tekla krev. Na pomateného Němce samozřejmě zapomněl a jenom se snažil zoufale pochopit, jak je možné, že ještě před malou chvili mluvil s Berliozem a za pár minut - hlava

Vzrušený dav běžel aleji a cosi vykřikoval, ale Ivan to nevnimal. Až se u něj doslova srazily dvě ženy a jedna z nich, prostovlasá, se špičatým nosem, křičela na druhou přimo u básníkova ucha:

„Anuška, naše Anuška! Ze Sadové! To ona zavinila ... Koupila v krámku slunečnicový olej a celou litrovou láhev rozbila o turniket! Polila si sukni, jé, ta nadávala! A ten chudák nejspiš uklouz a upad na koleje..."

Ze všeho, co neznámá žena vykřikovala, utkvělo v rozrušeném básníkově mozku jediné slovo: Anuška.

 „Anuška? ... Anuška?" blekotal a vyplašeně se rozhlížel. „Ale to přece, dovolte ..."

Ke slovu „Anuška" se připojila dalši, „slunečnicový olej" a pak neznámo proč i „Pilát Pontský". Piláta Bezprizorný rezolutně odvrhl a pátral po souvislostech, počínaje slovem „Anuška". Postupně splétal řetěz, až konečně dospěl k bláznivému profesorovi.

Počkat! On přece tvrdil, že dnešni zasedáni odpadne, protože Anuška rozlila olej. A taky že odpadne! Ba co vic, prohlásil rovnou, že Berliozovi uřizne hlavu ženská?! Ano, ano! A řidička byla přece ženská! Co to má znamenat, hm?!

V mozku se mu zahnízdilo přesvědčeni, že záhadný konzultant znal přesný obraz Berliozovy strašné smrti. Vtom mu bleskly hlavou dvě myšlenky. Prvni: Neni ani trochu pomatený, to všecko jsou nesmysly! A druhá: Nenastrojil to všecko sám?

Ale prosim vás, jak by to dokázal?! Ne, ne, tomu se musi přijit na kloub! S námahou vstal a běžel zpátky k místu, kde debatoval s profesorem. Ukázalo se, že Němec naštěstí neodešel.

V Bronné už se rozzářily svítilny, nad Patriarchovými rybníky visel zlatý měsíc a v jeho vždy tak zrádném světle se Bezprizornému zdálo, jako by neznámý stál a držel podpaždí místo hůlky kord. Vysloužilý dotěra regenschori se uvelebil na místě, kde ještě nedávno seděl on, Ivan. Nasadil si na nos zjevně nepotřebný skřipec, kterému chybělo jedno sklo a druhé bylo prasklé. Působil ještě odpudivějším dojmem, než když ukazoval Berliozovi cestu na koleje. V     Ivanovi byla malá dušička, ale přece jen přistoupil k profesorovi, zahleděl se mu do obličeje a nezjistil v něm ani nejmenší známku či stopu šílenství. „Přiznejte se, kdo jste?" zeptal (...)

(......)