Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(6) SCHIZOFRENIE, JAK UŽ BYLO ŘEČENO

Když do čekárny vyhlášené psychiatrické kliniky, dostavěné nedávno na břehu řeky poblíž Moskvy, vešel muž v bílém plášti, se špičatou bradkou, bylo půl druhé v noci. Tři ošetřovatelé nespouštěli pohled z Bezprizorného, který seděl na pohovce vedle krajně rozrušeného básníka Sviňkova. Ležela tu i hromádka utěrek, jimiž číšníci Ivana spoutali. Měl ted ruce i nohy volné.

Při pohledu na vcházející lékaře Sviňkov zbledl, odkašlal si a zmohl se na nesmělé:

„Budte zdráv, doktore."

Lékař se uklonil, ale přitom pozoroval Ivana. Ten seděl jako socha, tvářil se výhružně, vraštil obočí a ani se nepohnul, když vešel lékař.

 „Podívejte, doktore," začal bůhvíproč tajemně špitat Sviňkov a bázlivě se ohlédl na Ivana, „známý básník Ivan Bezprizorný... tady ho vidíte... zkrátka bojíme se, aby to nebylo delirium tremens..."

„Hodně pil?" procedil mezi zuby lékař.

„Pil, ale zase ne tak, aby..."

 „Šváby, krysy, bílé myši nebo psy, kteří by se mu pletli pod nohama, nehonil?"

 „Ne," škubl sebou Sviňkov, „viděl jsem ho včera i dnes ráno... a byl úplně zdráv."

„A proč má na sobě spodky? To jste ho vytáhli z postele?"

„On vám, doktore, takhle přišel do restaurace..."

 „Ach tak," řekl spokojeně lékař, „a od čeho má ty šrámy a podlitiny? Pral se s někým?"

„Upadl, když přelézal plot, a pak v restauraci jednoho uhodil... a potom ještě někoho..."

„Hm, hm," utrousil lékař, otočil se k Ivanovi a dodal: „Budte zdráv!" „Já tě zdravím, záškodníku!" odpověděl hlasitě a zlostně Ivan.

Sviňkov natolik zrozpačitěl, že se neodvážil pohlédnout zdvořilému lékaři do očí. Ale ten se ani trochu neurazil. Navyklým elegantním pohybem sňal brýle, nadzvedl cíp pláště a schoval je do zadní kapsy kalhot. Pak se zeptal Bezprizorného:

„Kolik je vám let?"

„Polibte mně všichni nohu, ksakru!" rozkřičel se hrubě Ivan a odvrátil se.

„Co se rozčilujete? Řekl jsem vám snad něco nepříjemného?"

 „Je mi třiadvacet," přiznal podrážděně Ivan, „a budu si na vás všecky stěžovat. Na tebe zvlášť, ty hnido!" oslovil Sviňkova.

„A na co si chcete stěžovat?"

 „Na to, že mě, zdravého člověka, svázali a násilím odvlekli do blázince," prskal Ivan.

Sviňkov se na něj pozorně zadíval a strnul: v básníkových očích nebylo ani stopy po nějakém šílenství. Ještě v Gribojedo-vovi byly zakalené, ale ted se znovu vyjasnily.

Panebože, prolétlo vyjukanému Sviňkovovi hlavou, vždyť on je úplně normální! Co je to za pitomost! Vážně, proč jsme ho sem táhli? Je normální, jenom ksicht má poškrábaný. . .

 „Tady jste," pokračoval klidným hlasem lékař a usedl na bílou stoličku s nablýskanou nohou, „na klinice, a ne v blázinci. Nikdo vás tu nehodlá držet, jestliže to nebude nutné."

Ivan si ho nedůvěřivě změřil, ale přece jen zabručel: „Sláva bohu! Konečně se našel jeden normální člověk mezi těmi idioty. Největší z nich je ten flákač a fušér Šaška!"

„Kdo je to fušér Šaška?" zeptal se lékař.

 „Tuhle Sviňkov," vysvětloval pacient a ukázal prstem (...)

(......)