Michail Bulgakov
překlad: Ludmila Dušková

PSÍ SRDCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Epilog

Zato v noci desátého dne po boji v operačním sále rozřízlo ticho bytu profesora Preobraženského v Obuchovské uličce pronikavé zazvonění.

“Milice a vyšetřovatel. Otevřete.”

Ozvalo se pobíhání, klapot podpatků, a do ordinace, plné zářících světel, která se odrážela v čerstvě zasklených skříních, vtrhla spousta lidí. Dva v milicionářské uniformě, jeden v černém plášti a s aktovkou, škodolibý a bledý předseda Švonder, mladíček, co byl ve skutečnosti ženou, vrátný Fjodor, Zina, Darja Petrovna a narychlo oblečený Bormental, jenž si stydlivě přikrýval krk bez kravaty.

Dveřmi z pracovny vešel Filipp Filippovič. Měl na sobě známý blankytně modrý župan a všichni si mohli hned povšimnout, jak se profesor za poslední týden pronikavě zotavil. Před nočními hosty stanul zas ten známý, panovačný a energický Filipp Filippovič, plný důstojné odměřenosti, a omluvil se, že je jen v županu.

“To nic, pane profesore,” rozpačité se ozval neznámý civilista a po delší rozpačité pauze spustil: “Je nám to velmi nepříjemné. Máme povolení k prohlídce vašeho bytu a...,” muž sjel pohledem po knírech Filippa Filippoviče, načež větu dokončil, “a také zatykač, závislý ovšem na výsledku prohlídky.”

Profesor přimhouřil oči a zeptal se:

“Z čeho jsem obviněn, smím-li se ptát, a kdo mě udal?”

Muž se poškrábal na tváři a začal předčítat z listu, který vytáhl z aktovky:

“Profesor Preobraženskij, doktor Bormental, Zinaida Buninová a Darja Ivanovová obviňují se z vraždy vedoucího pododdělení pro očistu při Moskevském komunálu Polygrafa Polygrafoviče Barykova.”

Konec jeho slov dozněl ve vzlycích Darji Petrovny. Všechno se dalo do pohybu.

“Nechápu z toho ani zbla,” odpověděl Filipp Filippovič a majestátně pokrčil rameny, “jakého Barykova? Ach, promiňte laskavě, vy máte asi na mysli mého psa... co jsem ho operoval ...”

“Odpusťte profesore, ale jakého psa? Vždyť to byl člověk! A o to právě jde.”

“On si tak říkal?” zeptal se Filipp Filippovič. “Ale to přece ještě neznamená, že skutečně člověkem byl. Ostatně, to není tak důležité. Baryk žije a nikoho ani ve snu nenapadlo ho zabít.”

“Ovšem, pane profesore,” namítl značně konsternován muž v černém a stáhl obočí, “pak nám ho tedy budete muset ukázat. Je to už deset dní, co zmizel, a naše informace, račte odpustit, jsou pro vaši osobu nepříznivé.”

“Doktore Bormentale, ukažte laskavě Baryka tady vyšetřujícímu soudci,” řekl Filipp Filippovič a převzal povolení k prohlídce bytu. Doktor Bormental se ušklíbl a vyšel ven.

Když se vrátil a hvízdl, vyrazil ze dveří pracovny pes prazvláštního vzezření. Místy měl lysiny, místy obrůstal srstí. Vrhnul se do místnosti jako školený cirkusový čokl na zadních tlapách, potom se spustil na všecky čtyři a rozhlédl se. Celá ordinace ztuhla, zavládlo hrobové ticho. Pes vypadal s tou rudou jizvou přes celé čelo hrůzostrašně. Po chvíli se znovu postavil na zadní, usmál se a usedl do křesla.

Druhý milicionář se zeširoka pokřižoval, zmateně ucouvl a šlápl Zině na obě (...)

(......)