Michail Bulgakov
překlad: Ludmila Dušková

PSÍ SRDCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(II)

Proč se učit číst, když maso stejné voní na kilometr? Ale žijete-li v Moskvě a máte-li aspoň trochu za ušima, stane se z vás gramotnej pes i bez těch jejich kursů. Ze čtyřiceti tisíc moskevskejch psů snad jen pár totálních idiotů neumí přečíst slovo “uzeniny".

Baryk se začal učit nejdřív podle barev. Nebylo mu ještě ani čtyři měsíce, když se po celé Moskvě objevily modrozelené tabule s nápisem MASO. Jak už víte, nebylo to na nic, protože maso tak jako tak cítíte. Ale jednoho dne Baryk ošklivě naletěl: spletla ho ta jedovatá modrá, a protože mu čich právě v tu chvíli omámila pořádná dávka smogu z nějakého výfuku, vrazil místo k řezníkovi do Elektry bratří Polubiznerů v Masné ulici. A tam u bratří měl tu čest na vlastní kůži poznat, že taková elektrická šňůra je možná horší než drožkářský bič. Tento významný moment v Barykově životě nutno považovat za jeho první krok na cestě za vzděláním. Už na chodníku před krámem psovi došlo, že ne každá modrá znamená “maso", a v nejlepším vytí, s ocasem ještě bolestně staženým mezi nohama se upamatoval, že na všech řeznictvích stojí první zleva taková zlatá nebo zrzavá rozsochatá věc podobná sáňkám. Dál už to šlo jako na drátku. “A” se naučil z firmy “GLAVRYBA” na rohu Mochové, a pak došlo i na “B” (ryba se mu líp četla od ocasu, protože tam, co nápis začínal, stál milicionář). Čtvercové kachlíky, jimiž byla obložena některá moskevská nároží, vždy a všude signalizovaly SÝRY a břicho samovaru na začátku slova neznamenalo nic jiného než ctěné jméno bývalého majitele Čičkina, hory červeného eidamu, bestiální prodavače, zavilé nepřátele psů, piliny po podlaze a hnusnou, smrdutou holandskou cihlu.

Když někde vyhrávala harmonika — a bylo to jen o poznání lepší než “Božská Aí—ído” — a když tam voněly párky, první písmena na bílých cedulích se dala snadno složit ve slovo SPROST, což znamenalo: “Sprostými slovy se u nás nenadává a tuzéry se neberou.” Občas se tu zničehonic strhla rvačka a lidi si dávali většinou pěstí do huby, ale nutno říct, že se to stávalo zřídkakdy, zatímco psi tu byli biti neustále — ať už servítkem nebo botou.

Když za okny visela nasmrádlá šunka a pod ní se válely mandarinky, znamenalo to buf — buf — bufet. A když tam stály tmavé láhve s ošklivým pitím... Ví—í—no — víno... ukazovalo to na bývalé bratry Jelisejevovy.

Neznámé blahorodí, které přivleklo psa ke dveřím svého přepychového bytu v mezaninu, zazvonilo a pes pohotově upřel zrak nahoru na velkou černou vizitku se zlatými písmeny, přibitou na širokých dveřích hned vedle růžové prolamované vitráže. První tři písmena přečetl hned: Pé - er - ó: PRO. Ale tu obrácenou fajfku, co byla dál, tu už nerozluštil. Že by proletář? vyjevil se Baryk. To není možný! Zvedl čenich, ještě jednou očichal pánův kožich a definitivně tuto myšlenku zavrhl.

Ne, tady to proletářem nesmrdí. Tohle bude nějaký učený slovo a ví bůh, co znamená.

Za růžovým sklem se zničehonic rozsvítilo radostné světlo a černá vizitka v tom jasu zčernala (...)

(......)