William Burroughs
překlad: Josef Rauvolf

NAHÝ OBĚD
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. ČERNÉ MASO

"My přátelové, ano?"

Čistič bot nasadil pasácký úsměv zlodějíčka a vzhlédl do Námořníkových mrtvých, chladných podmořských očí, očí beze stopy tepla, chtíče, nenávisti nebo prostě nějakého postu, jaký kdy chlapec na sobě nebo na jiných zažil, chladných a zároveň vášnivých, neosobních a bezohledně dravých.

Námořník se předklonil a položil prst na chlapcovo záloktí. Promluvil mrtvým, feťáckým šepotem. "Teda, mladej, s takovejma žílama bych se ale pořádně rozšoup!"

Zasmál se černým hmyzím smíchem, který jako by sloužil nějakému obskurnímu způsobu orientace, podobně jako netopýří pištění. Námomík se třikrát zasmál. Pak přestal a strnul, zaposlouchán bez hnutí do sebe. Naladil se na tichou frekvenci drogy. Jeho tvář se napnula přes vysedlé lícní kosti jako žlutý vosk a zklidnila se. Počkal, až mu cigareta do půlky dohoří. Námomík uměl čekat. Ale jeho oči vzplanuly skrytou a vyprahlou touhou. Kvůli muži, který právě vešel, natočil svou tvář ovládnuté naléhavé potřeby o půl obratu stranou. Tlouštík Koncovka si sedl a přejížděl kavárnu prázdnýma periskopickýma očima. Když jeho oči míjely Námomíka, nepatrně pokývl. Pouze obnažené nervy absťáku mohly zaregistrovat nějaký pohyb.

Námořník podal chlapci minci. Plavně přešel k Tlouštíkovu stolu a usedl. Dlouho seděli a mlčeli. Kavárna byla vestavěna do jedné strany kamenné plošiny, na dně hlubokého kaňonu zdiva. Kavárnou proudily tváře Města, mlčenlivé jako ryby, potřísněné nízkými závislostmi a hmyzími chtíči. Osvětlená kavárna byla potápěčským zvonem, který se urval z lana a nořil se do černých hlubin.

Námořník si čistil o klopy nevýrazného civilního obleku nehty, Mezi zářivě žlutými zuby si pohvizdovat nějakou krátkou melodii:

Když se pohnul, vycházel z jeho šatů zápach plísně, zatuchlý puch opuštěných tělocvičných šaten.

"Se sálajícím napětím si pozorně prohlížel nehty."

"Dobrej tip, Tlouštíku. Můžu dotlačit dvacku. Ale potřebuje založit."

"Na šmelinu?"

"Prostě tady těch dvacet babek nemá. Teda ale řeknu ti, je to pěkně silný kafe, Jeden se trošku rozšoupne a hned máš padáka." Námořník hleděl na svoje nehty, jako kdyby studoval námořní mapu. Přece víš, že to vždycky dovalim."

"Uděláme to za třicet. A pětku za balení předem. Zítra, touhle dobou."

"Tlouštíku, já tu tubu ale pořebuju hned."

"Tak se projdi a jednu dostaneš."

Námořník vplul na Náměstí. Hoša z ulice mu vrazil do tváře noviny, aby tak zakryl ruku na Námomíkově peru. Námořník šel dál. Vytáhl pero a zlomil ho ve svých tenkých, žilnatých, růžových prstech jako ořech. Vyňal olověnou tubu. Jeden konec odřízl malým zahnutým nožíkem. Vyvalila se černá mlha a vznášela se ve vzduchu jako rozvlněná kožešina. Námořníkova tvář se rozplynula. Ústa se mu vychlípila k dlouhé tubě a nasála černé chmýří, chvěla se v nadzvukových peristaltických stazích a ztratila se v tiché rúžové explozi. Jeho obličej se opět vrátil do ohniska, nesnesitelně ostrý a jasný, planoucí žlutým cejchem drogy, vypalující znamení na šedé hýždě miliónu ječících feťáků.

"To vystačí na měsíc," a rozhodl po poradě s neviditelným zrcadlem.

Všechny ulice Města se svažují mezi prohlubujícími se kaňony do rozlehlého náměstí ve tvaru ledvin, které je celé ve tmě. Stěny ulic i náměstí jsou provrtány členitými obytnými pokojíky a kavárnami, některé jsou hluboké něco přes metr a jiné se táhnou mimo dohled a větví se v síť místností a chodeb.

Na všech rovinách se kříží změť mostů, lávek, kočičích můstků a lanovek. Katatoničtí výrostci oblečení jako ženy v róby z pytloviny a ze shnilých cárů, tváře silně a sprostě pomalované jasnými barvami přes vrstvu stop po výprascích a arabesek nesouvislých jizev zhnisaných až na perleťovou kost, se s mlčenlivou, přítulnou a neodbytnou naléhavostí mačkají ke kolemjdoucím.

Kšeftaři s Černým masem obrovité černé vodní stonožky - dosahující někdy délky téměř dvou metrů -, jež se vyskytuje ve stružkách mezi černými kameny a hnědými, měňavými lagunami; předvádějí v maskovaných otvorech Náměstí, patrných pouze Pojídačům masa, ochrnuté korýše.

Příslušníci dávno vymizelých a nepředstavitelných řemesel čmárající cosi vetruštině, narkomané, závislí na ještě nesyntetizovaných drogách, černí šmelináři třetí světové války, akcízové s telepatickou citlivostí, osteopatové ducha, objevitelé přestupků proti pravidlům, odhalených chladně korektními paranoidními šachisty, doručovatelé neúplných rozkazů a rozsudků, zapsaných hebefrenickým těsnopisem a obviňujících z nevýslovně odporných zprzněhí ducha, státní úředníci neustavených policejních států, překupníci a dohazovači nádherných a intenzívních snů a nostalgií, ověřených na zcitlivěných buňkách postižených slabostí z nedostatku drogy a handlovaných za suroviny vůle, pijáci Těžké kapaliny, zapečetěné v průsvitně jantarové žluti snů.

Kavárna Schůzka zabírá celou jednu stranu Náměstí, to je bludiště kuchyní, restaurací, nocležen, odvážných železných balkónů a sklepení, otvírajících se do podzemních lázní.

Na taburetech. potažených bílým saténem sedí nazí Hlavouni a srkají alabastrovými brčky průsvitné barevné sirupy. Hlavouni nemají játra a živí se výlučně sladkostmi. Tenké, rudě fialové rty zakrývají zoban z černé kosti, ostrý jako břitva, kterým se často trhají při bitkách o zákazníky na cucky. Tito tvorové vylučují ze svých ztopořených penisů kapalinu, která vyvolává návyk, a tím, že zpomaluje metabolismus, prodlužuje život. (Ve skutečnosri se u všech agens dlouhověkosti prokázalo, že vyvolávají návyk; a to v přímém poměru k jejich účinnosti při prodlužování živofa.) Narkomané, závislí na kapalině vylučované Hlavovhy, jsou známi jako Had'áci. Mají růžová těla s ohebnými kostmi a několik se jich vlní po židlích. Za každým uchem jim vyrůstá vějíc zelených chrupavek, pokrytý dutými vztyčenými chlupy, kterým Had'áci absorbují kapalinu. Vějíře, které se čas od času pohnou, když se jich dotknou neviditelné proudy, slouží také k určitému druhu dorozumívání, známému pouze Had'ákům.

Během bienálních Panik, při nichž přepadává surová Snová policie s rachotem město, Hlavouni uprchnou a skryjí se v těch nejhlubších prasklinách ve zdi, uzavřou se do hliněných komůrek a po týdny tak setrvají v biostázi. V oněch dnech šedého teroru rejdí Had'áci sem a tam, stále rychleji, při setkání ječí jeden na druhého nadzvukovou rychlostí a jejich ohebné lebky se bezhlavě míhají v černých větrech hmyzí agónie.

Snová policie se rozpadne na kapičky shnilé ektoplazmy, které pak za absťákového jitra, zamete starý plivající a chrcldající feťák. Hlavounský Muž přijde s alabastrovými konvicemi naplněnými kapalinou a Had'áci se zase uklidní.

Vzduch je opět klidný a čistý jako nitroglycerin. Námomík zahlédl svého Had'áka. Přesunul se a objednal zelený sirup. Had'ák měl malá kulatá talířkovitá ústa z hnědé chrupavky a zelené oči téměř bez výrazu, zakryté tenkou membránou víčka. Námořník čekal hodinu, než tvor zachytil jeho přítomnost.

"Nějaký chechtáky pro Tlouštíka?" zeptal se a jeho slova rozčeřila chloupky Had'ákova vějíře. Trvalo celé dvě hodiny, než pozvedl tři průhledné rúžové prsty, pokryté černým chmýřím.

Několik Pojídačů masa, příliš slabých na to, aby se pohnuli, leželo ve zvratcích. (Černé maso je jako zkažený sýr, neodolatelně lahodné a vyvolávající nauzeu, takže pojídači jedí a dáví neustále dokola, dokud se nezhroutí vyčerpáním.)

Pomalovaný výrostek vklouzl dovnitř a sebral jeden z velkých černých pařátů, vydávajících sladký, chorobný zápach, který se vlnil kavárnou.