George Gordon Byron
překlad: Josef Durdík

KAIN
Mysterium
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednání III.

Místo: Země blíže ráje jako v 1. jednání

(Vstoupí Kain a Ada)

Ada

Mlč! Ticho, Kaine!

Kain

               Ano, ale proč?

Ada

Náš malý Enoch spí v svém loži z listí,
tam pod cypřiší.

Kain

               Cypřiš — smutný strom to,

onť truchlí nade vším, co zastíní.
Proč jej jsi zvolila?

Ada

               Že větve jeho

svit slunka zacloňují jako noc —
i zdá se mi, že nejlíp stíní spánek.

Kain

Ba poslední a nejdelší! Však buď si —
Kde? Veď mě tam!

 

(Jdou k dítěti)

 

               Jak libě vypadá!

Hle, tváří jemná červeň závodí
s tím listím jako lůžka růžovým.

Ada

A jeho rety též — jak roztomile
se k sobě vinou! — Nelíbej ho, ne —
teď aspoň ne — on hned se probudí.
Už na sklonku mu spánek polední,
a škoda bylo by jej budit dřív.

Kain

Díš dobře! Zdržím srdce své až dotud. —
On směje se a spí. Spi dál, a směj se
ty, mladý děditeli světa sotva
míň mladého! Spi dál, a směj se! Tvé jsou
ty dny a chvíle, slastné, nevinné!
Tys plodu toho nepožil, ty nevíš,
že nahý jsi! A musí přijít čas,
kdy trestán budeš za hřích nepoznaný,
jenž nebyl můj ni tvůj? Však teď spi dál.
Tvář jeho rdí se v hlubších úsměvech,
a víčka prosvitná, i dlouhé řasy,
tak tmavé jako cypřiš nad nimi,
se zachvívají polootevřené,
a zpod nich čistý blankyt prokmitá,
ač ve spánku. Teď se mu něco zdá —
a o čem? O ráji! — Ba, nechť se zdá —
ti o něm, vyděděný hochu můj!
Jest to jen sen; neb nikdy nevkročíš
ni tvoji otcové, ni synové
v to zakázané místo!

Ada

               Kaine drahý!

Ne, nešeptej tu nad svým dítětem
tak zádumčivých nářkův o minulost!
Proč bys chtěl stále truchlit pro ten ráj?
Což nemůžem si jiný založit?

Kain

Kde?

Ada

               Zde, neb kdekoli chceš ty. Kde ty jsi,

tam neschází mi oželený ráj.
Zda nemám tebe, dítě naše, otce
a bratra, Zillu, sestru líbeznou,
a matku Evu, jíž tak mnoho dlužni
jsme mimo narození?

Kain

               Ano — smrť, —

ta též jest mezi dluhy těmi.

Ada

               Kaine!

Ten pyšný duch, jenž tebe s sebou vzal,
hloub ještě ztrudil tvého. Doufala jsem,
že divy slíbené, jež zíral jsi,
svět minulý a přítomný, jak pravíš,
tvou zmírní mysl neukojenou
v klid spokojené pravdy. Ale vidím,
tvůj vůdce zle ti učinil, přec dík mu
a odpuštění všeho, že tak brzo
nám tebe vrátil zas.

Kain

Tak brzo?

Ada

               Sotva

dvě hodiny, co odešli jste — dlouhých
dvé hodin pro mne — přece hodin jen
dle slunce.

Kain

               Já byl tomu slunci blíž

a světy zřel, jimž svítívalo kdys,
a nikdy nezasvitne víc; a jiné,
jimž nikdy nesvitlo. — Mně podobá se,
jak kdyby nad nepřítomností mou
se roky táhly — — —

Ada

Sotva hodiny.

Kain

Má tedy mysl času chápavosť
a měřívá jej tím, co vnímá — slastným
či bolným, malým, všemohoucím. — Viděl
jsem nepamětná díla Neskončených
a dotknul jsem se světů vyhaslých,
a hledě u věčnost, já domníval (...)

(......)