Albert Camus

MOR
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Alegorický román Mor je vlastně kronikou jakéhosi francouzského města Oranu, kolem roku 1940. Tato kniha pojednává o jedné velmi zvláštní a deprimující události. V tomto malém městečku se začínali objevovat na ulicích, v domech a v zahradách mrtvé krysy. Nikdo si jich ze začátku moc nevšímal, ale když se jejich množství neustále zvyšovalo, začaly se lidé bát infekce. Někteří lidé říkali, že je to jakýsi vzkaz od Boha.
Hlavní hrdina, doktor Bernard Rieux, si s tím moc hlavu nelámal, dále ošetřoval své pacienty, staral se o svou nemocnou ženu.
Jednoho dne ho zavolali k jedinečnému případu. Nemocný muž měl uzliny a vysokou teplotu. Doktor Rieux si nevěděl rady. Když se přišel druhý den na pacienta podívat, jeho uzliny, spíše už vředy se velmi zvětšily a zbělaly, ale teplota se trošinku snížila. Doktor prořízl vředy a vymačkal z nich hnis, rány ošetřil. Za dva dny ho volali, šel opět navštívit nemocného muže, vedlo se mu již lépe. Asi za půl hodiny mu Rieux změřil teplotu, ta náhle stoupla až na čtyřicítku a za necelých deset minut skonal.
Další dny se objevily již dva ty samé případy, akorát na jiném konci města, a nemocní taktéž zemřeli, stejné vředy, stejně vysoká teplota.
Každým dnem nemocných stále přibývalo a přibývalo. Laboranti zjistili, že je to mor. Všichni si říkali, že to není možné, že mor přece již zcela vymizel. Vláda nařídila uzavřít město, nikdo nesměl ani dovnitř, ani ven. Vzniklo tak hodně odloučených lidí.
Postupně byly ze všech škol vytvořeny nemocnice, které byly přeplněny nemocnými lidmi. Všichni lékaři a zdravotní sestry museli být neustále po ruce, bylo jich však nedostatek. Z různých částí země se sjížděli dobrovolní lékaři, pomáhali i lidé z Oranu a vojáci, kteří měli v Oranu kasárny.
Všichni lidé doufali ve skončení této katastrofy, ale konec se neblížil. Vláda nechala udělat protilátky i očkovací látky, ale ta, která byla vyrobena, nefungovala úplně. Dokázal se s ní uzdravit pouze jeden člověk z pěti. Očkovací látka pravděpodobně fungovala, ale nikdo si nebyl jist jejím účinkem, taktéž nefungovala vždy.
Občané tohoto města postupem času rezignovali, věděli, že jen tak se za hranice města nedostanou a že musí čekat na přehnání vražedné epidemie.
Celé město bylo oploceno, plot byl velmi vysoký a stály u něj stráže. Všichni ti, kteří se snažili plot přelézt, byli zastřeleni. Jediné, co mohlo do města a z města, byly nákladní vozy, které dovážely potraviny a vodu. Samozřejmě toho využívali i pašeráci a pašovali dovnitř alkohol a cigarety, čehož byl již po několika měsících velký nedostatek. Pašovali i lidi, ovšem za značný poplatek a cesta k zajištění byla též velmi strastiplná, ale svoboda táhla skoro každého. Především jednoho novináře, který se chtěl mermomocí dostat do Paříže za svou milou. Měl již vše domluveno, už jen čekal na den, kdy přijede další nákladní vůz, který ho převeze. Nakonec si to však rozmyslel, jelikož si uvědomil, že tady může být ještě dost prospěšný i přes další, nové a ještě lepší sérum a očkovací látky.
Mnoho pacientů se začalo, i když velmi zvolna uzdravovat a co bylo hlavní, snižoval se počet přijímaných lidí s náznaky morové infekce.
Když již nebyli žádní nemocní, město muselo ještě před otevřením bran čekat několik měsíců v karanténě.
Brány se otevřely, všichni lidé byli šťastni, veselili se, děti stříleli petardy, ... Život v Oranu se začal pomalu vracet do starých kolejí, i když, po dlouhé době a po mnoha ztrátách na životě, dosti pomalu, ale všichni byli rádi, neboť věděli, že oni už nezemřou.
Doktor Rieux byl jedním z mnoha lidí, který neměl důvod k radosti. Jeho milovaná žena podlehla následkům těžké nemoci v horském sanatoriu a z jeho nejbližších přátel taktéž skoro nikdo nepřežil.
Nebyl však smutný jen z těchto ztrát. Byla tu horší věc, která ho tížila. Když totiž naslouchal jásotu ozývajícímu se z města, uvědomoval si, že tato radostná nálada je stále ohrožena. Věděl, co rozjásaný dav ne, co však je možno si přečíst v knihách. Bacil moru nikdy úplně nezaniká a nemizí, může zůstat po desítky let zalezlý v nábytku, v prádle, v pokojích, ve sklepích, v zavazadlech, v kapesnících a starých papírech, kde trpělivě čeká na další den, kdy mor, k neštěstí i poučení lidstva, probudí své krysy a pošle je umírat do nějakého šťastného města, aby mohl znovu a znovu zabíjet.

V románu pojednávajícím o městě napadeném morem lidé nejprve novou chorobu přehlížejí a zareagují až poté, kdy zachvátí celé město a nedá se proti ní takřka vůbec bojovat. Teprve když se všichni obyvatelé spojí, tak se jim po velikém odříkání a nezbytných obětech podaří nad epidemií zvítězit.

Camus, který nikdy nepřestával pochybovat o smyslu spravedlnosti, ve své knize metaforicky znázornil Francii obsazenou fašisty. Svým románem sice dokázal hluboce ovlivnit poválečnou generaci, ale také jím předznamenal svojí budoucí roztržku se Sartrem.

Thielová Petra, Praha 2000