Předehra
Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti.
- Domin
- (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny, jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty: "Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti" "Tropičtí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na němž píše dívka Sulla.)
- Domin
- (diktuje) "- že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo?
- Sulla
- Ano.
- Domin
- Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. - "Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robotů -" (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do něho) Haló - Zde centrální - ano. - Zajisté. Ale ano, jako vždycky. - Ovšem, kabelujte jim. - Dobrá - (zavěsí telefon) Kde jsem přestal?
- Sulla
- Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
- Domin
- (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
- Marius
- (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí -
- Domin
- Kdo?
- Marius
- Nevím. Podává vizitku.
- Domin
- (čte) Prezident Glory. - Že prosím.
- Marius
- (otevře dveře) Račte, paní.
-
(vejde Helena Gloryová. Marius odejde)
-
- Domin
- (vstane) Račte.
- Helena
- Pan centrální ředitel Domin?
- Domin
- Prosím.
- Helena
- Jdi k vám -
- Domin
- - s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
- Helena
- Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
- Domin
- Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že - že -
- Helena
- - že vám nemůžeme ukázat dveře.
- Domin
- - že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se. Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde)
- Domin
- (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
- Helena
- Já jsem přijela -
- Domin
- - podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho.
- Helena
- Myslela jsem, že je zakázáno -
- Domin
- - vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová.
- Helena
- A vy ukážete každému ... ?
- Domin
- Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
- Helena
- Proč mne nenecháte domluvit?
- Domin
- Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
- Helena
- Chtěla jsem se jen zeptat -
- Domin
- - zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.
- Helena
- Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?
- Domin
- Všichni se ptají stejně. (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky