Karel Čapek

KRAKATIT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.

Hned ráno ji zastihl, jak drhne mydlinkami Honzíka v neckách; psisko zoufale vytřepávalo vodu, ale Anči se nedala, držela ho za čupřiny a náruživě mydlila, postříkaná, zmáčená na břiše a usmátá. "Pozor," křičela z dálky, "postříká vás!" Vypadala jako mladá nadšená maminka; oj bože, jak je vše prosté a jasné na tomto slunném světě!

Ani Prokop nevydržel zahálet. Vzpomněl si, že nefunguje zvonek, a jal se spravovat baterii. Zrovna oškrabával zinek, když se k němu tiše blížila ona; měla rukávy po loket vyhrnuté a mokré ruce, neboť se pere. "Nevybouchne to?" ptá se starostlivě. Prokop se musel usmát; i ona se zasmála a stříkla po něm mydlinkami; ale hned mu šla s vážnou tváří utřít loktem bublinku mýdla na vlasech. Hle, včera by se toho nebyla odvážila.

K polednímu vleče s Nandou koš prádla na zahradu; bude se bílit. Prokop s povděkem sklapl knihu, nenechá ji přece tahat se s těžkou kropicí konví. Zmocnil se konve a kropí prádlo; hustá prška přeradostně a horlivě bubnuje na řasné ubrusy a na bělostné rozložité povlaky a do široce rozevřených náručí mužských košil, šumí, crčí a slévá se ve fjordy a jezírka. Prokop se žene zkropit i bílé zvonky sukének a jiné zajímavé věci, ale Anči mu vyrve konev a zalévá sama. Zatím si Prokop sedl do trávy, dýchá s rozkoší vůni vlhkosti a pozoruje Ančiny činné a krásné ruce. Soi de theoi tosa doien, vzpomněl si zbožně. Sebas m´echei eisoroónta. Á s úžasem na tebe hledím.

Anči usedá k němu do trávy. "Nač jste to myslel?" Mhouří oči oslněním a radostí, zardělá a kdovíproč tak šťastná. Rve plnou hrstí svěží trávu a chtěla by mu ji z bujnosti hodit do vlasů; ale bůhví, i teď ji tísní jakýsi uctivý ostych před tím ochočeným hrdinou. "Měl jste někdy někoho rád?" ptá se zčistajasna a honem se dívá jinam.

Prokop se směje. "Měl. Vždyť i vy jste už měla někoho ráda."

"To jsem byla ještě hloupá," vyhrkne Anči a proti své vůli se červená.

"Študent?"

Anči jen kývne a kouše nějakou travinu. "To nic nebylo," povídá pak rychle. "A vy?"

"Jednou jsem potkal děvče, které mělo takové řasy jako vy. Možná že vám byla podobná. Prodávala rukavice či co."

"A co dál?"

"Nic dál. Když jsem tam šel podruhé koupit rukavice, už tam nebyla."

"A... líbila se vám?"

"Líbila."

"A... nikdy jste ji..."

"Nikdy. Teď mně dělá rukavice... bandažista."

Anči soustřeďuje svou pozornost na zem. "Proč... vždycky přede mnou schováváte ruce,"

"Protože... protože je mám tak rozbité," děl Prokop a chudák se začervenal.

"To je zrovna tak krásné," šeptá Anči s očima sklopenýma.

"K obědúúúú, k obědúúú," vyvolává Nanda před domem. "Bože, už," vzdychne Anči a velmi nerada se zvedá.

Po obědě se starý doktor jen tak trochu položil, jen docela málo. "Víte," omlouval se, "já

jsem se ráno nadřel jako pes." A hned začal pravidelně a pilně chrupat. Zasmáli se na sebe očima a po špičkách vyšli; a i v zahradě mluvili potichu, jako by cítili sytý spánek.

Prokop musel povídat o svém životě. Kde se (...)

(......)